Autor

25. května 2009

Edukační scénka pro děti v mateřských školách

M: Kterejpak vy ste, smím-li, totiž jaksi mohu-li vědět.
S: Salieri, těší mě. A vy?
M: Pěknej účes. Mně říkají Mozart.
S: Mozart?
M: Wolfgang Amadeus.
S: Tak Mozart… Poslyšte… Neskládáte vy takové nějaké ty písničky?
M: A víte, že jo?
S: Tak jste to vy! Mně to jméno hnedle připadlo povědomé…
M: A copak ráčíte dělat vy?
S: Já?
M: No vy!
S: Já, prosím pěkně, taky tak trochu skládám…
M: Také skládáte?
S: Trošičku. Někdy si tak pro radost něco zkomponuju.
M: Neříkejte. A že jsem o vás neslyšel?
S: Inu, zas tak moc dobře neskládám.
M: Neskládáte? To já zase prý skládám velmi dobře, povídají.
S: Ano, slyšel jsem, slyšel. Ale prý také, že máte příliš mnoho not.
M: Ale prosím vás, příliš mnoho not ! ! !
S: Tak, děti, a jestlipak víte, co je to nota?
M: Tady holčička říká, že nota je brambora…
S: Opravdu? Děti, je nota brambora?
M: Děti říkají, že ne, prej.
M: Tak co je to teda ta nota?
S: Kreslí notu.
M: No vidíte, to je pěkná nota, co nám tu pan Salieri nakreslil…
S: Ještě praporek, táák.
M: Tohle to je, děti, nota osminová, protože má jeden praporek. To když jsou někde osminové noty, tak to už se hraje pěkně rychle.
S: Pan Mozart totiž umí jenom osminové noty.
M: Ale vždyť to není pravda…
S: Že ne? Tak jim to předvěďte!
M: Zahraje stupnici, rychle, v osminách.

Zájemci o pokračování směle pište, rád poskytnu bezúplatně i zbytek tohoto edukačního programu, který vhodným způsobem vzdělává předškoláky v základech hudby a přibližuje osobnost velkého skladatele W. A. Mozarta. Bohužel, původní koncept počítá také s hudební ukázkou z Mozartova Requiem. Některým rodičům přišel tento druh hudby pro jejich ratolesti nevhodný. Bez Requiem ale celý koncept ztrácí smysl. (Mimochodem děti se prý při scénce dobře bavily. O Requiem se žádné z nich nezmiňovalo, s odstupem času nelze říct, že by na nich zanechalo nějaké pozorovatelné následky.)

Žádné komentáře: