Autor

20. června 2009

Glosa glosy

Řekl jsem si, že bych měl čistě ze studijních důvodů začít s pravidelným poslechem produkce Českého rozhlasu. Vyhledal jsem tedy, co rozhlas nabízí v podcastu, chvíli se rozmýšlel a nakonec se rozhodl pro glosu Rádia Česko Obama much (ne)lapá. Jsem na vážkách, zdali své předsevzetí o poslechu rozhlasu ještě nepřehodnotím.

Uvedená glosa Roberta Břešťana, šéfredaktora (sic!) Rádia Česko, je totiž skvělou ukázkou toho, jak hloupým a zcela neinvenčním způsobem zaplácnout tři minuty vysílání.

Sáhl jsem po glose, neb jsem očekával dávku ostrovtipu smíchanou se stylistickou vybroušeností a jazykovou hrou. Toho všeho se mi ovšem v popisu Obamovy trefy dostalo jen ve velmi skromných dávkách. K tomu připočtěte mdlý hlas, kterým je glosa odříkána.

Nešťastné je už vůbec zvolené téma. Pravda, skutečnost, že americký prezident zneškodní obtížný hmyz v přímém televizním přenosu, je sama o sobě vtipná a zajímavá. Jenže taková událost nabízí jen málo možností k rozpracování, rozvinutí nebo glosování. Případný snaživec vždy uvízne na tom, že se "to" prostě stalo a že "to" o americkém prezidentu vypovídá... Co vlastně?

Břešťan se do takové pasti chytil. Aby naplnil předepsaný čas, nezbylo mu, než sáhodlouze popisovat způsob, jakým Obama mouchu zneškodnil. Světe, div se, když mu sedla na ruku, tak ji druhou rukou připlácl!

Dobře, dejme tomu, to se může stát každému. Ne každá glosa se povede. Tahle zrovna patří k těm tuze nevyvedeným - nemá nápad, není dobře zformulovaná, nemá pointu, zkrátka nemá "šťávu".

Od dalšího poslechu mne ale téměř odradilo něco jiného - fatální znásilnění češtiny. Zhruba po půl minutě se totiž v řeči objevila přímo děsivá věc, když redaktor popisoval mouchu, která ležela "SVÝMI šesti NOHAMA" vzhůru. Chápu, že muší končetiny v daný okamžik byly patrně již neživotné, ovšem už školáci ve druhé třídě se učí, že české rodové určení s takovými věcnými posuny nepracuje.

Nevím, proč se při podobných situacích operuje s touhou lézt po zdi, ale přesně to se mi v daný okamžik chtělo. Za tohle by dotyčný redaktor zasloužil nějakou pěknou anticenu. V skrytu duše doufám, že to celé byla spíše nešťastná výjimka, která vyjímečně nepotvrzuje pravidlo.

A až se příště zase pustím do poslechu Českého rozhlasu, zavítám raději do bezpečnějších vod. Co třeba polední zprávy?

Žádné komentáře: