Autor

14. července 2009

Poslední záškub kladenského divadla



Až 9. října odezní ve Středočeském divadle v Kladně premiéra nové autorské hry Jaromír Jágr - Kladeňák, budou jí pár dní plné noviny. A vedení divadla přitom ušetří na propagaci, protože podobně excentricky postavené dramatické dílo se propaguje samo - vzpomeňme na premiéru opery Nagano v Národním divadle.

Mám však dobrý důvod se domnívat, že na celém projektu ve výsledku nasbírá body spíš sám Jaromír Jágr než kladenské divadlo. Premiéra hry zdá se mi posledním záškubem v pomalém umírání místní scény pod ředitelováním Blanky Bendlové. A snad jen mýtus samotného Jágra jí na programu udrží déle než jednu sezónu.

Krize mimopražských divadel není věcí, která by se týkala jen Kladna. Zároveň ale jen těžko najdete druhou scénu v podobně velkém městě, jejíž mizérie by se s tou kladenskou dala srovnat. V předvečer stého výročí od položení základního kamene místního divadla je to vizitka více než smutná.

Příčin té situace je více - především je to rigidní a neschopné vedení, až na druhém místě nedostatek financí. Divadlu se nedaří přitáhnout diváky na něco nového, čím by mohlo aspoň důstojně konkurovat zavedenějším pražským scénám. Laciné muzikály typu Kdekdo to rád horké se už zkrátka přežily, a to nepočítám s dopady globální ekonomické recese. (Ředitelka Bendlová ale neochvějně tvrdí, že úbytek diváků je malý, krize se divadla nedotkne a soubor se nikdy neuchýlil k populismu. Inu, co jedinec, to názor.)

Nápad přilákat diváky na autorskou hru není sám o sobě špatný a osoba Jaromíra Jágra je skvělá marketingová nálepka, to se musí nechat. Také oslovení tvůrci patří vzdor svému mládí bezpochyby k tomu lepšímu, co české divadlo nabízí. (Petr Kolečko byl loni nominován na cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku, o rok dříve získal cenu Evalda Schorma za své původní hry Láska vole a Zlatý prsten Jana Třísky a mimo jiné byl společně s Tomášem Svobodou členem autorského týmu, který připravoval první sérii nováckého sitcomu Comeback. O dvanáct let starší Tomáš Svoboda působil dva roky jako umělecký šéf pražského Divadla Rokoko, režíroval hry v Národním divadle v Praze i Brně a za hru Srnky získal Cenu Alfréda Radoka.)

Sám koncept hry, která chce analyzovat podstatu hokejového mýtu, přiblížit Jaromírovu kariéru a zároveň zprostředkovat genius loci jeho rodného města, však vyvolává mírné pochybnosti. Nemluvě o tom, že Jágrův život má ve hře ovlivňovat filozofie dalšího "slavného Kladeňáka" Ludwiga Wittgensteina, která se dostane do společnosti Andery Verešové, Maria Lemieuxe a Roberta Záruby.

A aby toho mišmaše nebylo málo, zaříkají se tvůrci, že hra nebude shazováním hokejistů nebo parodií, jako tomu částečně bylo u zmiňovaného Nagana. Právě to ale může nakonec celý kus poslat do pekel. Autoři si tentokrát vzali opravdu velké sousto a jsem jen zvědav, jak ho kladenské (i jiné) obecenstvo přijme.

Zbývá jen se ptát, co se to vlastně ve Středočeském divadle děje. Nemotivovaný (ale nikoli špatný) soubor přiláká vždy jen těch pár nadšenců, kteří nad ním ještě nezlomili hůl, nebo povinné školní zájezdy. A to je zoufale málo. Oprýskaná divadelní budova už nehostí pomalu žádné koncerty a ty, na něž jsme v Kladně byli zvyklí (Vizita, Plíhal ad.), vystupují v alternativním Jazz klubu.

Jako by vybydlenost hlediště chtěla paní ředitelka kompenzovat aspoň mediálním humbukem. Jeden se jí povedl nedávno, když nebyla schopná srozumitelně vysvětlit okolnosti kolem eskortního servisu. Akce "herec až do domu" prý byla mystifikace lákající na tradiční Kladenské dionýsie.

Dobrá, ale i mystifikace má své meze, a znemožnit celostátní televizi způsobem, jakým to Bendlová udělala, je podvod, ať si paní ředitelka myslí cokoli (mimochodem její argumentace s lístky na Carmen je, no... úsměvná). Pravda, reportéři možná nebyli důslední, férové by ale bylo, kdyby jim divadelníci oznámili podstatu akce už na začátku a nezamlčovali informace.

A další podobná exhibice nás čeká v říjnu. Oslavné titulky, úsměvy do fotoaparátu a vizitka pro zastupitele města, že kultura v Kladně frčí. Anebo možná spíš bohužel ne úplně laciné, přesto průměrné (a bál bych se, že podprůměrné) pozlátko s Davidem Matáskem v hlavní roli, naplácané jako make-up na nemocný obličej. Protože jestli v Kladně něco opravdu nefunguje, tak je to kultura. To, že se v honbě za úspěchem tak jako tak "musí" sblížit se sportem, o tom jedině svědčí.

Žádné komentáře: