Autor

16. srpna 2009

Máme se bát médií?


M. A. Verick ve své knize Mediální monopol (v originále Das Medienmonopol) s výstižným podtitulem "kontrola myšlenek a temná manipulace" odpovídá jasně: ano. A inspirován vizemi spisovatle Aldouse Huxleyho popisuje svět, v němž dávno neexistuje svobodná vůle, ba co hůře, nikoho to už nevzrušuje.

Na své si ve Verickově knize přijdou milovníci konspiračních teorií, stejně jako ti, kteří se ztotožňují s myšlenkou, že světové mínění ovládá několik vlivných byznysmenů, nejlépe židů. Přesně tím směrem se totiž ubírá Verickova argumentace. A čím to, že si obyčejný smrtelník připadne neovlivňovaný, svobodný a šťastný. To už je v tomto světě úlohou médií.

Verick se zřetelně přiklání k politicko-ekonomickému pohledu na média v jeho extrémní podobě. Přiznává inspiraci americkými průkopníky tohoto směru Noamem Chomskym a Benem Bagdikianem (v jehož bibliografii mimochodem najdeme studii se stejným titulem The Media Monopoly). Na rozdíl od nich ale svá tvrzení nepodkládá relevantními výzkumnými daty a vyhrocuje je mnohdy až za zdravým rozumem přijatelnou hranici.

Pro Vericka je východiskem ryzí libertariánství, nedotknutelná osobní svoboda. Dnešní občan je podle něj otrok zneužitý systémem, dojná kráva mocných tohoto světa. Za nitky tahá skupinka neohrožených podnikatelů, mediálních magnátů, kteří prostřednictvím akciových podílů zprostředkovaně řídí "svá" média. Politici jim jdou na ruku, jelikož jejich politická kariéra na médiích přímo závisí.

"Svoboda projevu už neexistuje. Kdo veřejně projevuje svou nespokojenost, ten žije nebezpečně. Koho nelze vydírat jako politika, toho lze umlčet jiným způsobem," píše Verick (s. 169). Různé světové krize a tragické události drží veřejnost ve strachu, jelikož díky strachu jsou lidé ochotni obětovat svou svobodu. Proto vlastníci médií takové události inscenují (propady akcií na burzách, 11. září apod.), a jen tak zvyšují svůj zisk.

Východisko vidí Verick jediné - nesledovat média a dobrovolně nastoupit cestu relativní chudoby a závislosti na státu. Jedině tak prý připravujeme magnáty o zisk a tím nabouráváme celý "systém".

Ovšem aby svět podle Vericka mohl fungovat, musí splňovat jeden důležitý předpoklad - musí v něm existovat jednolitá a lehce manipulovatelná ("tupá") masa. Už u tohoto základního kamene ovšem autorova argumentace skřípe. Výzkumy mediálních publik stále častěji přicházejí s tvrzením, že média nemají na jedince až takový vliv, jak se předpokládalo, a že navíc nelze reakci publika dopředu "naplánovat".

Nehledě na to, že nová média (internet, sociální sítě) činí stále složitějším některé informace nasměrovat (případně potlačit) a podstatně narůstá prostor pro možné interpretace.

Je jasné, že i tak by si (aspoň v rovině teorie) mohli "vládci světa" svou pozici udržet. Jenže dospět k nějakému jakž takž uvěřitelnému "schématu moci" by pro autora bylo komplikovanější. Stojí za to se s Verickovou představou světa seznámit. Uvěřit jí je ale mnohem těžší.

Žádné komentáře: