Autor

2. srpna 2009

Střípky (za)karpatského putování: Užhorod


V měkkém ranním slunci se probouzelo centrum Zakarpatské oblasti, se zhruba 120 tisíci obyvateli nejzápadnější a také nejmenší správní město na Ukrajině.

Sobota je zřejmě dnem úklidu, a proto po ulicích procházely nenápadné postavičky s košťaty a vířily prach na kočičích hlavách. Reflexní vesty byly nejméně potrhanou částí jejich oděvu. Mladí i staří, většinou vychrtlí lidé, tvořící specifickou vrstvu zdejších obyvatel. Díky nim působí Užhorod, na naše poměry dost zašlé a špinavé město, v ukrajinském kontextu ještě poměrně uklizeně.



Užhorod leží jen čtyři kilometry od slovenských hranic na březích říčky Už. Lipová alej na nábřeží patří k nejdelším na kontinentě. Na první pohled je to město západního střihu, nabízející i několik prosklených hotelů. Stačí ale projít do vedlejších uliček a všechen lesk je pryč.



Na uzavřené tržnici je čilý ruch. Skupinka policistů si vybírá ovoce, vedle nich nakupují rajčata jeptišky. Hale ale vévodí zápach porcovaného masa, na kterém se podepsala pozdně dopolední hodina a vysoká teplota. Vepřovou panenku byste tu nekoupili. Maso se uřezává od oka - půlka koně, noha prasete. Jak to vyjde. Každopádně na nákup se vyplatí vyrazit brzy ráno.


Pravoslavná mše v kostele má zvláštní vůni, kterou jsem v katolickém kostele nikdy nepoznal. V ikonami zakrytém kněžišti není kněz skoro vidět, věřící se modlí se sklopenými pohledy a pak společně zpívají.

Na nepatrném sopečném ostrohu nad městem vystupuje rozlehlý užhorodský hrad. Na jeho místě stávalo panské sídlo už za doby Velkomoravské říše. (Mimochodem po vyhnání knížetem Svatoplukem zřejmě Metoděj a jeho žáci nějaký čas procházeli i Zakarpatí a šířili staroslověnský jazyk a křesťanskou věrouku). Na prohlídku hradu je moc brzy.


Moc brzy je sice i na návštěvu skanzenu rusínské kultury, který se nachází hned vedle hradu. Místní expozice lidové architektury vznikla svezením různých typických staveb z celé oblasti. Strážní u brány nás nejprve nechtěli pustit. Pak ale zafungoval osvědčený ukrajinský prostředek - peníze. Dá se toho s nimi dokázat hodně. Logika byla jasná - máme hodinu počkat, a pak si řádně zaplatit vstupné 10 hřiven. Nakonec strážce vybral od každého 5 hřiven a pustil nás hned.

Po menších obtížích jsme našli obchod s potravinami. Součástí většiny konzumů je i nálevna alkoholu. Chvíli jsme netušili, u které paní zaplatit naše dvě neperlivé vody. Nakonec se nad námi jedna smilovala. Tenhle kraj má jednu výhodu. Dobře tu rozumí češtině. A navíc, kdo nemluví rusky, je přítel.

Žádné komentáře: