Autor

9. října 2009

Hokej v divadle

Není snadné převést hokejové téma na prkna divadelního jeviště, tím spíše zpracovat ho tak, aby z něj zbylo také něco jiného než hokej. Že to jde, ukázali před lety tvůrci "hokejové opery" Nagano. Nyní se o to s podstatně horším výsledkem pokusili Petr Kolečko a Tomáš Svoboda hrou Jaromír Jágr - Kladeňák, napsanou na zakázku Středočeského divadla v Kladně.

Zpočátku nadějnou parodii na svět hokeje, hokejových fanoušků a kult sportovních celebrit zabili autoři snahou dát hře také hlubší rozměr. Nápad vybavit každého z hokejistů nějakým filozofem, který nahlodává sportovcovo sebevědomí a nutí ho přemýšlet nad vlastní úlohou ve světě, není špatný. Stejně jako Jágrovo existenční tápání, polemizování s "jeho" filozofem Ludwigem Wittgensteinem, další osobností spjatou s Kladnem, či hledání oblasti, kde by mohl být hokejista užitečný. Tím vším autoři víceméně zdařile dokazují, že v soukromí je hokejista stejný člověk s vlastními starostmi jako kdokoli jiný.

Jenže filozofové nakonec zmizí z života hokejistů příliš snadno a bez vysvětlení, prostě proto, že hokejové Kladno s Jágrem (a Mariem Lemieux) ve svých řadách opět sáhlo po extraligovém titulu. A onou užitečností ve výsledku stejně zůstává hokej a nic jiného než "dobrý" hokej. Proč tedy ony sžíravé pochybnosti?



Ukázalo se zkrátka, že postavit hru na Jágrově psychologickém dilematu je na naplnění celovečerního představení příliš málo, přestože některé okamžiky - například smrt Jágrova přítele Alexeje Čerepanova během utkání Avantgardu Omsk - jsou gradovány nesmírně působivě. Jestli Jágr v určitých okamžicích opravdu představuje zajímavý psychologický typ, není to ani tak zásluha scénáře, jako vynikajícího výkonu Davida Matáska v hlavní roli.

Matáskovým "hokejovým kreacím" zdatně sekundují herci kladenského divadla jako Jan Krafka, Tomáš Petřík nebo Lukáš Homola. Dobrý výkon podávají také Veronika Pavlasová v roli modelky Andrey Verešové a Dana Marková coby další modelka a Jágrova partnerka Inna Puhajková. Naopak Miroslav Večerka v roli exaltovaného komentátora Roberta Záruby dobrý dojem ze souboru poněkud kazí.

Titulu by ovšem neuškodila pověstná cimrmanovská redukce postav. Divadelní šéf, zástupkyně svazu rybářů a středočeský hejtman (což má být zřejmě, soudě podle oranžové šály kolem krku, ironizace současného hejtmana Ratha, bohužel dost nepovedená) jsou úplně zbytečné. Mimo to, že mají ukázat, jak společnost tyje ze svých celebrit, se jim ve zbytku hry žádné další úlohy nedostává, a potácejí se tak dějem poněkud toporně.

Ostatně po vcelku zdařilé první půlce hra po přestávce zřetelně stagnuje. Autoři jako by si všechny trumfy vyházeli už na začátku a dál se jen snaží nějak proplácat. Vše tak směřuje k závěru ála estrády televize Nova v 90. letech, tedy společnému jásotu a závěrečné písni. Hra se zvrhává v jakési pokleslé kabaretní představení, do něhož zničeho nic (a kdoví, proč) vstupuje bonmotem i trenér "naganských hochů" Ivan Hlinka.

Autoři hry, kteří zřejmě psali "na míru" kladenského publika, neopomněli zařadit také několik hudebních vystoupení. Jako by se divák nemohl bez infantilních písňových textů v podání neprofesionálních zpěváků obejít. Ale takové už to bohužel se současnou dramaturgií zdejší scény je.

Pochvala patří strohým a účelným kulisám, nápaditým, moderně pojatým kostýmům a především choreografii. Herci se speciálními botami na bílé ploše jeviště skutečně zdárně imitují pohyb po ledě a nápaditost, s jakou jsou choreograficky zpracovány jednotlivé zápasy, nemluvě o parodii analýzy elektronickou tužkou, zaslouží potlesk.

Jaromír Jágr - Kladeňák bude nějaký čas lákat pozornost různých zvědavců a snad hned tak nezmizí ani z médií. Zajímavé je ale především tématem či přesněji řečeno intencí autorů, realizace je spíš podprůměrná. Po premiéře herce vyprovázel dlouhý potlesk, ale bylo vidět, že ne všichni v publiku byli úplně nadšeni.

Kolečko a Svoboda si tentokrát vzali úkol nad svoje síly. Nezapře se jejich smysl pro humor a mistrné zvládnutí divadelního "řemesla", ve výsledku je ale jejich poslední počin souhrnem více či méně laciných vtipů, sitcomových situací, které spojuje jen hlavní hrdina. Hlubší rovinu, o niž tolik usilovali, se jim do tématu Jágr příliš věrohodně vkomponovat nepovedlo.

foto: www.kladensky.denik.cz

1 komentář:

Roman Hájek řekl(a)...

Omluva dramaturgům
Ve své kritice jsem uvedl ne zcela přesná a podložená tvrzení, za něž se na základě věcného upozornění dramaturgyně kladenského divadla Ilony Smejkalové dodatečně omlouvám.

Jde především o tuto pasáž: "Jako by se divák nemohl bez infantilních písňových textů v podání neprofesionálních zpěváků obejít. Ale takové už to bohužel se současnou dramaturgií zdejší scény je."

1. skutečně jsem opomenul, že část kladenského souboru má i hudební vzdělání

2. nešťastně jsem spojil dvouleté působení paní Smejkalové a pana Lážnovského s předchozí dramaturgií divadla

3. nepodloženě jsem zařazení písní do hry připsal na vrub dramaturgii (jak jsem byl upozorněn, šlo o rozhodnutí režiséra)