Autor

17. října 2009

Nelehký osud italských vysídlenců za první světové války

„Po vypovězení války přišli do okresu uprchlíci z Haliče, v květnu roku 1915 uprchlíci italští z jižních Tyrol. Doma jim bylo většinou vše zničeno. Naučili se dost dobře česky, zvláště děti. Ačkoliv jim naše obyvatelstvo dosti pomáhalo, přece zde neměli na růžích ustláno…“

Tak vzpomíná kronikář Josef Bohuslav v Pamětní knize obce Libečov na přítomnost italských vysídlenců v této vsi během první světové války. Podobně jako Libečov se s příchodem nedobrovolně vystěhovaných Italů muselo vyrovnat i dalších čtrnáct obcí tehdejšího kladenského hejtmanství. Jejich osudy přibližuje nedávno vydaná publikace Památce vysídlenců z údolí Ledro v okresním hejtmanství Kladno.

Když Itálie vypověděla 23. května 1915 válku Rakousku-Uhersku, armádní sbory obou států se pohnuly směrem k jižní hranici rakouské monarchie. Tu tvořilo Tridentsko, chudý zemědělský kraj v jižních Tyrolích, který sice v roce 1815 připadl v rámci vyrovnání po Napoleonově pádu Rakousku, avšak tíhnul vždy spíše k Itálii.



Po vyhlášení války rakouské úřady takřka okamžitě rozhodly, že v rámci ochrany civilních obyvatel budou lidé z ohrožených oblastí deportováni do vnitrozemských, bezpečných oblastí monarchie – Horního či Dolního Rakouska, ale především do Čech a na Moravu. A tak se stovky žen, dětí a starších lidí (muži bojovali v rakouské armádě) dostaly z tyrolského údolí Ledro na Kladensko.

Vlaky s vysídlenci přijely do kladenského hejtmanství 27. května 1915. Kolik přesně jich bylo a na základě jakého klíče byli rozdělováni do jednotlivých obcí, dnes nevíme. V každé obci jich bylo několik desítek, nejčastěji pravděpodobně kolem padesáti.

Příchod do nového prostředí musel být pro Italy svízelný. S sebou si mohli vzít narychlo jen to nejnutnější, nechali za sebou výsledky svého celoživotního úsilí a navíc se dostali do prostředí, které jim bylo kulturně, ale především jazykově cizí.

Vysídlenci měli nárok na státní podporu, kterou rozdělovalo okresní hejtmanství v Kladně. Nejprve tvořila 70 haléřů na osobu a den, později pak haléřů 90. Taková částka byla ale naprosto nedostačující, nepokryla ani náklady na koupi běžných potravin.

Stát se také snažil italským dětem zajistit v novém „domově“ vzdělání. V místech, kde žilo Italů hodně, byly zřizovány speciální třídy, kde děti učili italští kněží či povolaní učitelé. V kladenském hejtmanství byly takové třídy čtyři.

Krátce po skončení první světové války všichni odsunutí Italové odešli a postupem času se na jejich osudy takřka zapomnělo. Teprve v loňském roce připravil Svaz obcí údolí Ledro v rámci oslav výročí konce první světové války vzpomínkovou akci. Byli na ni přizváni i zástupci některých obcí, kde vysídlenci v letech 1915–19 přebývali.

Výsledkem setkání byl podpis dohody o přátelství mezi italskými a českými obcemi. Při té příležitosti vyšla v červnu 2008 v italsko-české úpravě kniha mapující dobrodružství přesídlených Italů s prostým titulem Čechy, jejímž autorem je novinář Mario Colombo.

Inspirováni tímto titulem se v lednu 2009 zástupci čtrnácti obcí Kladenska a Unhošťska dohodli, že připraví na vlastní náklady obdobnou publikaci, jen z českého pohledu.

„Chtěli jsme doplnit některé informace z našich kronik a z matričních záznamů, obohatit italskou knihu několika novými poznatky, ale také představit minulost jednotlivých obcí, kde Italové pobývali,“ líčí editor Miroslav Oliverius záměr, s nímž kniha Památce vysídlencům údolí Ledro vznikla.

Publikace obsahuje vedle dvojjazyčného česko-italského textu také přehledné tabulky se záznamy o úmrtích a narozeních a dobové pohlednice či fotografie. Knihu předali starostové zahrnutých obcí svým italským protějškům na letošním červnovém setkání v Čechách.

Žádné komentáře: