Autor

24. listopadu 2009

Lví tlapa

Teď ještě chyběl červený otisk lví tlapy na zdi. Haha. Budou si určitě myslet, že ji roztrhal lev. Gustav byl sám se sebou spokojen. Žena, kterou sledoval už od východu nákupního centra, teď ležela u stěny. Z hlavy a břicha jí tekla krev a zvolna se rozlévala po podlaze. Ležela pod modrým obrazem. Ten obraz se Gustavovi nelíbil. Stejně jako se mu nelíbily všechny ženy. Ženy byly zlé. Říkaly Gustavovi, že nesmí to a že nesmí ono, jednou ho dokonce opařily horkým čajem, a Gustav pak musel strávit celý týden na ošetřovně.

V ústavu pro choromyslné, kde Gustav žil už od svých osmnácti let, byly ženy zlé, chodily bíle oblečené, všechno zakazovaly a píchaly injekce. A Gustav si řekl, že se ženám pomstí. Haha. Nenechá se přece ponižovat, on, Gustav, přeborník v ústavním pingpongu a jediný chovanec, který dokázal ohnout ocelové zábradlí. Kdepak, to se musí změnit. A Gustav si od té doby, co se mu podařilo vylomit mříže a utéct z toho hrozného místa, kde byl napospas zlým ženám, užíval tu možnost sladké pomsty. Haha.

Některým zlomil vaz, ale mnohem více ho uspokojovalo, když z nich tekla krev. Tak jako z téhle. Teď byl Gustav spokojený. Haha. U páté ženy ho napadlo, že by měl po sobě nechávat nějaký podpis. Psát ovšem neuměl, a tak na zdi obtiskoval lví tlapu, co vyhrál v soutěži přírodovědného muzea, opravdickou lví tlapu, namočenou v krvi nebo v červeném inkoustu. Haha. Aby si všichni mysleli, že je roztrhal lev.

Gustav by se byl chtěl nad mrtvým tělem kochat ještě déle, protože to konečně byla dokonalá pomsta, ale něco mu říkalo, že by raději měl z domu odejít a jet tramvají zpět za Martinem, který mu po útěku z ústavu našel krásný byt. Schoval lví tlapu, opravdickou lví tlapu, haha, pod kabát, zavřel za sebou dveře a spokojený odešel. Večer se dneska Gustavovi opravdu povedl.

----------

Když jí do telefonu řekli, že jde o další případ „Lví tlapy“, zamračila se. Tenhle vrah měl na kontě už přes dvě desítky mrtvých žen – a to slečna vyšetřovatelka nezahrnovala ty, kde nenašli otisk lví tlapy – a oni stále nebyli schopni dostat se mu na kobylku. Místo činu vypadalo jako obvykle. Tupý úder zepředu, patrně, když mu otevřela dveře, a potom několik dalších zezadu. Mrtvola opět ležela u zdi a nad ní byla krví otištěná lví tlapa. Haha. Jak originální.

„Ten vrah si z nás dělá tak akorát legraci,“ pokusil se rozvířit hustou atmosféru místnosti její kolega Petr. „Ale musíš uznat, že je to profík.“

Hm, pomyslela si. Všechno jako obvykle. Nic se neztratilo, znásilněná není, vraha pustila domů. Žádná viditelná souvislost s ostatními mrtvými. Žádný zřejmý motiv. Po tom ostatně pátrají už od doby, co tyhle podivné vraždy začaly. Mrtvými byly vždycky ženy, to je všechno. Vrah se většinou přizpůsobil momentálním podmínkám. Jednou ho přistihl doma přítel zavražděné, ale nic si nepamatuje, protože hned dostal ránu do hlavy. Snad jediným vodítkem by mohlo být, že v osudný večer šly ty ženy domů samy. Ale jaký to dává smysl? Jaký to safra dává smysl? Denně přeci v tomhle městě chodí domů o samotě tisíce žen.

Sedí v kanceláři a znovu si prohlíží dokumentaci všech těch případů. Tentokrát má zřejmě co dělat s vrahem, který je mnohem chytřejší než ona. Klidně po sobě nechá spoustu stop, ale oni z nich stejně nedokážou nic vyčíst. Trestaný nebyl, v databázích ho nenašli.

Bolí ji hlava. Nejvyšší čas toho nechat.

„Jdeš večer s Alicí do toho kina?“ ptá se Petr.

„Jo. Potřebuju přijít na jiný myšlenky.“

„No, pojedu tam pro Alici,“ řekne Petr s mrknutím oka, jako by snad celé oddělení nevědělo, jak to mezi ním a Alicí je. „Můžeme tě hodit domů.“

„Ne díky,“ odmítne zdvořile. „Půjdu sama. Aspoň se trochu projdu.“

Haha.



Povídka pro seminář tvůrčích dílen vedených prof. MgA. D. J. Novotným.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Skvěle napsané, moc se mi to zamlouvá :-)