Autor

23. listopadu 2009

Mimořádný příběh mimořádné stavby




Neotřelý, originální a dokonalý, stejně jako stavba, která je jeho ústředním motivem. Takový je román britského romanopisce Simona Mawera Skleněný pokoj, inspirovaný osudem slavné brněnské vily Tugendhat. Kniha, navržená letos na prestižní Booker Prize, vyšla zásluhou nakladatelství Kniha Zlín, snad také díky své vazbě na české prostředí, jen s minimálním odstupem od britské verze.

Simon Mawer stvořil zvláštní svět na pomezí fikce a literatury faktu s prvky historické prózy. Silný příběh rodiny Landauerů (jejichž předlohou byli Tugendhatové), architektovi von Abtovi (předobrazem Mies van der Rohe) a jejich společném snu - moderní vile, kterou budou opěvovat ještě následující generace -, je univerzálním poselstvím o podstatě lidského štěstí. Prostředí, do nějž je zasazen, jej ještě umocňují.

Mawer má mimořádnou fabulační schopnost při líčení společenské atmosféry prvorepublikového Československa, doby hledání nevyzkoušených horizontů, nové morálky. Spolupráce Landauerových s von Abtem při stavbě nového domu je zhmotněním pokroku, pokrokového života a nové svobody v mladé, formující se demokracii.

Štěstí, jež se v jednu chvíli může zdát věčné, však navždy překazí Mnichov, zavedení rasových zákonů a útěk částečně židovské rodiny Landauerů do exilu. Z vily se za okupace stává sídlo gestapa, později po válce škola rytmiky a gymnastiky a po roce 1950 rehabilitační centrum pro děti s vadami páteře.

A to je moment, kdy Mawer překvapivě přivádí do děje dvě nové postavy bývalé baletky Zdenky a jejího milence Tomáše, kteří prožívají fascinující, vášní nabitý příběh, jež je samostatným románem uvnitř románu. Vztah Tomáše a Zdenky je konečnou oslavou von Abtova génia, holdem jeho vile a především Skleněnému pokoji, obrovské prosklené místnosti plné světla s obdivovanou onyxovou stěnou.

Právě Skleněný pokoj, jak už název napovídá, fascinuje Mawera a jeho postavy nejvíc. Nejde tu o nevídanou architekturu, ale generační předání vize, životního postoje a odvahy jej obhájit. Skleněný pokoj je zároveň ztělesněním skutečného domova (pro Liesel Landauerovou), prostorem nabitým erotičnem (pro Zdenku a Tomáše), ale zároveň něčím metafyzickým, místem takřka z jiného světa.

Mawerovou silnou stránkou je výstavba charakteru postav, dovedená k dokonalosti v postavě Hany Hanákové, bisexuální přítelkyně Liesel Landauerové. Skvělá je i stavba příběhu, způsob, jakým autor spřádá zápletku, aniž by nějakou z rovin díla zdůrazňoval či upozaďoval, tvoří dokonalou harmonii, takovou, jaké dosahuje architektura vily.

A tak snad jediné, co by se Mawerovi dalo vytknout, je jeho touha dotáhnout příběh vily a svých postav až do konce. Závěrečné části knihy vládne sentiment a příběh je zbytečně a trochu neobratně uzavřen šťastným shledáním. To je ale jen malá vada jinak skvělého díla.

Žádné komentáře: