Autor

11. prosince 2009

Světla

Vesele vánoční povídka.

- „Ty vole, to je magor!“

- „Rychle, volejte někdo záchranku, volejte doprdele záchranku!“

- „Héééj, fákt hustej. To je cyp, kámo.“

- „Doktora!“

- „Pepane, vopovaž se na něj sáhnout.“

- „To nemoh přežít.“

- „Občané, rozejděte se. No tak, no. Záchranka je na cestě, takhle mu stejně nepomůžete. Rozchod. Řekl jsem rozchod!“

- „Kdo to je?“

- „Znáte ho někdo?“

- „Viděl ho někdo. Potřebujeme někoho, kdo sepíše protokol. Vy, pane?“

- „Ne, kdepak, já to neviděl. Až potom.“

- „To je smrad.“

- „Proboha, Františku, pojď odsud.“

- „Kde je kurva ta záchranka?“

- „Neměli bysme mu nějak pomoct?“

- „Tomu už nic nepomůže.“

- „Už jede! Už jede.“

- „Udělejte místo.“

- „Co se stalo? Ksakru, co se stalo?“

- „To je magor. Ne, vážně, to může bejt jedině magor.“

Magorův záměr vyšel.

Z drátů se kouřilo a vánoční strom na náměstí konečně zhasl.


Psáno pro seminář tvůrčích dílen vedený prof. D. J. Novotným.

Žádné komentáře: