Autor

3. ledna 2010

Dobrý skutek

Smrtka se unavená svalila do křesla, hlasitě si oddychla a natáhla se přes stůl pro vazelínu, aby si řádně promazala svoje artritidou sužované klouby. Kosu nechala opřenou v předsíni a tajně doufala, že už ji dnes nebude potřebovat. Ostatně by si konečně také zasloužila trochu klidu. Vždyť od rána měla za sebou padesát dva kaprů, jedno zabití elektrickým proudem, jeden přirozený odchod a jednu opravdu hodně nešťastně zaseknutou rybí kostičku, u které to užuž vypadalo na zbytečný výjezd, ale nakonec to dobře dopadlo.


Teď už by mohl přijít leda infarkt z nějakého toho vánočního daru, což se však zdálo nepravděpodobné. Stará Paterová, aspoň tak Smrtka soudila, měla ještě dost tuhý kořínek, a snad i dostatek slušnosti, aby jí nenarušovala poklidný průběh svátků a počkala na běžný pracovní den. A kupce Vomáčku si vezmou v nemocnici do pucu, a tak by mu ta jeho zatrápená játra ještě mohla na nějaký pátek vydržet. Kromě těchto dvou případů měla Smrtka podle všeho na okrsku klid.

Štědrý den patřil odjakživa k nejhorším šichtám v celém roce a Smrtka se rok co rok znovu a znovu podivovala, kde se vzal ten hloupý zvyk ubíjet kvůli večeři nebohou rybu, kterou lidé do té doby obdivovali ve vaně. A po letošním Štědrém dni pocítila také poprvé v kostech, že na svoje řemeslo možná už nestačí.

Smrtka si zapnula televizi a udělala si pohodlí. Vánoce většinou slavila s kolegyní z vedlejšího okrsku, ale její dřívější společnice, která v posledních letech trpěla rozvinutou osteoporózou, si s prvním náledím tak nešťastně zlámala nohu, že byla postavena mimo službu a odešla do invalidního důchodu. A tak byla Smrtka letos sama.

Z hlubokého spánku ji vyrušilo praskání vysílačky a hlášení Nejvyššího. Otec dvou dětí, smyk v zatáčce, vážná zranění hlavy, vnitřní krvácení a záchranka teprve na cestě.

Smrtka zakřupala prsty a zavrtěla se v křesle.

„Přeci zase nepůjdu do té psoty venku,“ pomyslela si a vzdor všem výhrůžkám praskajícím z té malé černé krabičky se opět pohodlně uvelebila v křesle. „Aspoň jednou by si klid a mír o Vánocích mohla užít i Smrt,“ vzkázala vysílačkou do éteru a s vrněním opět usnula.

A tak, když hasiči konečně vystříhali Fridolína Mlhu z jeho červeného peugeota, postavil se dotyčný po chvilce na nohy, setřel si papírovým kapesníkem krev z čela a na znamení neporušené tělesné konstituce učinil dřep. „No to je zázrak,“ ulítlo od pusy jednomu ze záchranářů.

„Inu, Vánoce,“ zazubil se řidič záchranky a nabídl Mlhovi, že jej sveze domů, aby si ještě stihnul užít zbytek večera. „To je přece takovej čas zázraků, že jo?“

„Houby zázrak, hrubé porušení pracovní kázně je to!“ zahromoval v tentýž okamžik Nejvyšší ve Smrtčině pokoji. „Co vás to, ženská bláznivá, napadlo?“

Smrtka už toho měla dneska tak akorát dost, pročež se zdvihla tak razantně, jak jen jí to artritické klouby dovolovaly, a učinila Nejvyššímu několikaminutovou přednášku o základních právech pracujících. Jen jakoby mimochodem nezapomněla zmínit, že o Vánocích si máme především dělat radost, což by on – Nejvyšší – mohl vědět, a přesně to tedy ona udělala.

„Dobrá,“ řekl Nejvyšší. „Tím pádem udělám radost i já vám. Jste propuštěna. Na hodinu. Zítra tu místo vás bude jiný sekáč. A vy si zatím můžete vybrat, kam půjdete do výslužby!“

Tak tedy i samotná Smrtka zjistila, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.

Žádné komentáře: