Autor

4. ledna 2010

Muzeum připravilo netradiční pohled na Poldinu huť

Průmyslový podnik jako společenský fenomén. Asi tak by se dala nejstručněji charakterizovat výstava „120 let Poldiny hutě“, kterou k výročí založení kladenských oceláren připravilo Sládečkovo vlastivědné muzeum.


Oproti očekávání tu návštěvník není zahlcen čísly ani přílišnými technickými daty. „Nechtěli jsme nahrazovat muzeum strojíren ani podávat vyčerpávající historický přehled,“ říká ředitel Sládečkova muzea Zdeněk Kuchyňka, který výstavu sestavoval společně s bývalým ředitelem Muzea strojíren Poldi Jiřím Kovaříkem. Expozice tak spíše přibližuje různé podoby toho, jak obří průmyslový závod vrostl do organismu města.

V této souvislosti samozřejmě nemůže zůstat nepovšimnut hokej. Kladenští hokejisté nosili logo Poldiny hutě na svých hrudích nejprve mezi lety 1948–1953 a později celých třicet sezón od roku 1966 až do roku 1997. „Vedle toho ale výstava poukazuje na řadu souvislostí, které jsou méně viditelné a které si dneska mnohdy už ani neuvědomujeme,“ doplňuje ředitel Kuchyňka.

Poměrně velký prostor je tak věnován zachycení hutí ve výtvarném umění. Prostředí Poldovky ve svých dílech zpracovala řada významných českých malířů, například Cyril Bouda, sestry Květa a Jitka Válovy a překvapivě i impresionista a krajinář Antonín Slavíček. Od 70. let minulého století pak do hutí pravidelně jezdili studenti Akademie výtvarných umění, ale i jiných grafických a výtvarných škol.

Chybět samozřejmě nemůže ani připomenutí tvorby Bohumila Hrabala, který v Poldovce několik let pracoval a následně její prostředí vykreslil v několika svých dílech. Nejznámější Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet se stal předlohou pro film Jiřího Menzela Skřivánci na niti.

Expozice se věnuje i tomu, jak podnik za minulého režimu organizoval život svých zaměstnanců. Vystavená kronika brigády socialistické práce ukazuje jeden ze způsobů, jak se závod snažil vytvářet vztah zaměstnanců k pracovišti a kolektivu. Stejný účel ale plnily i různé drobnosti jako odznaky nebo talíře zdobené logem společnosti, které se udělovaly třeba za práci v ROH.

To ale není jediný rozměr výstavy. Historie Poldiny huti je zasazena do širšího kontextu rozvoje Kladna, a tak jsou znovu připomenuty počátky dolování černého uhlí, osobnost zakladatele kladenských železáren Vojtěcha Lanny a samozřejmě Karl Wittgenstein, který se roku 1889 rozhodl otevřít nový závod na výrobu ušlechtilých ocelí.

Na své si v dostatečné míře přijdou i ti, kdo si chtějí prohlédnout, co vše se na Poldovce vyrábělo. Zajímavostí jsou zdravotnické potřeby jako umělé klouby nebo dlahy na zpevnění zlomených kostí. Nechybí ani ukázka reklamních tiskovin Poldi z různých let.

Pro žáky druhého stupně základních škol je připraven speciální doprovodný program, během kterého se dozvědí, co vlastně Poldovka byla, jak vzniklo její logo nebo třeba jaký je rozdíl mezi horníkem a hutníkem. Při vyplňování pracovního listu si pak mimo jiné osvojí důležitá jména, jež jsou s minulostí závodu spojena.

Dnes pod značkou Poldi vyrábějí jen dva menší závody, Strojírny Poldi a Poldi Hütte. Expozice „120 let Poldiny hutě“ však připomíná, že odkaz Poldovky je dnes mnohem bohatší, než se na první pohled může zdát. Snad jen škoda, že se výstavě nedostalo většího prostoru. Ve Sládečkově vlastivědném muzeu si ji můžete prohlédnout až do 21. února.

Psáno pro Kamelot.

Žádné komentáře: