Autor

11. ledna 2010

Pod vlivem černošských melodií

Otec z něj chtěl mít řezníka, nakonec se ale rodák z Nelahozevsi Antonín Dvořák stal světově nejznámějším českým skladatelem. Světovou proslulost mu zajistil především jeho tříletý pobyt ve Spojených státech amerických. Na toto Dvořákovo působení se však u nás poněkud zapomíná.


Byla to nabídka, která se neodmítá, profesor pražské konzervatoře přesto váhal. Nerad cestoval a špatně se přizpůsoboval novému prostředí, přitom právě on toho z českých skladatelů své doby nacestoval nejvíce. Teď mu ale zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, štědrá mecenáška umění Jeannette Thurberová nabízela místo ředitele své školy a s ním pro Dvořáka nepředstavitelných 15 000 dolarů roční odměny. Po důkladném zvážení celé věci se Dvořák nakonec v roce 1892 do Ameriky vypravil i s celou svou rodinou.

V New Yorku se zabydlel na 17th East Street, kousek od Stuyvesant Square, odkud to měl na konzervatoř pouhých dvě stě metrů chůze. Pro své žáky byl Dvořák – v Čechách i v Americe – vesměs podivínem. Přispívaly k tomu jeho divoký vzhled, roztržitost a na svou dobu i nezvykle vysoká postava (měřil 178 cm).

Jedním z jeho newyorských žáků byl i první afroamerický skladatel Henry Burleigh. Ten svého učitele seznámil s tradicí černošského spirituálu, v němž našel Dvořák zalíbení. Stejně tak se zajímal i o hudbu indiánů a v obou těchto tradicích spatřoval základy pro novou americkou hudbu.

„V amerických černošských melodiích jsem objevil to, co je třeba pro velkou a vznešenou hudební školu,“ řekl v roce 1893 v rozhovoru pro deník New York Herald. Ostatně k melodii slavného Larga z Novosvětské symfonie ho údajně inspirovala píseň černošského uklízeče, kterou slyšel na školní chodbě.

Právě Novosvětská symfonie byla zlomem Dvořákova amerického působení. U Američanů si s ní konečně vydobyl respekt. Premiéra v Carnegie Hall v prosinci 1893 byla senzací a nadšená hodnocení „Dvořákovy deváté“ obletěla celý svět. Přestože hudební teoretici vesměs tvrdí, že více než z americké tradice čerpá Dvořák ze svých českých kořenů, Amerika přijala Novosvětskou za svou. Nahrávka symfonie se dokonce roku 1969 vydala společně s posádkou Apolla 11 k Měsíci.

Léto roku 1894 strávil Dvořák na cestách. Navštívil světovou výstavu v Chicagu či Niagarské vodopády, většinu toho času ale pobýval mezi českými krajany ve městečku Spillville (Iowa). Tady složil slavný smyčcový kvartet F dur, později nazývaný „Americký“.

To už se ale Dvořákovo působení v Americe zvolna chýlilo ke konci. Mecenáška Thurberová se v souvislosti s příchodem ekonomické krize dostala do vážných finančních obtíží a nemohla Dvořákovi vyplácet slíbenou odměnu. Závažnějším důvodem pro odchod byl ovšem Dvořákův stesk po domově. New York byl pro něj příliš hlučným městem. Ke konci života trpěl strachem z velkých prostorů, a tak jen málokdy vycházel z domu. A snad mu chyběli i holubi, pro něž měl Dvořák slabost. Svůj chov musel nechat v Čechách, a tak se aspoň chodil dívat na ty v Central Parku. Důvodů bylo více, každopádně ještě před koncem letního semestru odjel Dvořák v roce 1895 zpátky domů.

Dům, v němž napsal Novosvětskou, byl v 90. letech přes protesty prezidenta Václava Havla a dalších světově známých osobností stržen. Na jeho místě dnes stojí klinika zaměřující se na léčbu lidí s AIDS. Američané ale na Dvořáka nezapomněli. Na nedalekém Stuyvesant Square mu v roce 1997 vztyčili sochu, paradoxně o tři roky dřív, než se světově proslulý skladatel dočkal podobné pocty také v Praze.

Psáno pro Kamelot.

Žádné komentáře: