Autor

5. února 2010

V (ne)obyčejné kavárně

Od podzimu funguje v Kladně nová kavárna Bez konce

U kulatých stolků se tlumeně baví lidé, zvenku sem dvěma prosklenými dveřmi dopadá světlo a společně se žlutými stěnami a lampiony u stropu (vždyť jsme ostatně v divadle Lampion) dotváří příjemnou a klidnou atmosféru místnosti. Knihovna v jejím čele nabízí návštěvníkům bohatý přehled titulů a nechybí ani dětský koutek. Zkrátka na první pohled obyčejná (nekuřácká) kavárna. A přesně o to tady jde.


Nová kladenská kavárna Bez konce, otevřená loni na konci října ve zrekonstruovaných prostorách divadla Lampion, ale tak úplně obyčejná není. Jako obsluha je tu totiž zaměstnáno dvanáct lidí s mentálním postižením z kladenského domova Zahrada. Práce tady pro ně může být začátkem nového života.

„Lidé s handicapem si často velmi obtížně tvoří základní pracovní návyky, a to je přesně oblast, ve které jim chceme prostřednictvím kavárny pomoct,“ říká Darina Černá, projektová manažerka občanského sdružení Etincelle , jež prostřednictvím své dceřiné společnosti Startujeme kavárnu provozuje.

Etincelle má s pomocí handicapovaným a jejich zapojováním do běžného života několikaleté zkušenosti. Vedle kavárny spravuje také úklidový servis (působí v Kladně-Kročehlavech a na Praze 6) a dvě ovčí farmy v Ledcích a ve Psárech. Dohromady tak dnes poskytuje zaměstnání 21 lidem.

„Nápad vytvořit kavárnu se trochu nabízel, protože takový provoz je pro handicapované lidi ideální jednak jich umožňuje zaměstnat z našeho pohledu poměrně hodně,“ vysvětluje projektová manažerka Černá. Když se mluvilo o rekonstrukci hereckého klubu v Lampionu, chytilo se Etincelle příležitosti a dojednalo zřízení kavárny s městem.

Personál Bez konce tvoří celkem dvanáct klientů domu Zahrada – službu mají vždy dva a po čtyřech hodinách se střídají – a dva speciálně proškolení asistenti. „Hlavní věcí, kterou chceme všem dokázat, je, že jsme schopni poskytovat úplně stejné služby jako jakýkoli jiný podnik, a že na nějakém menším handicapu vůbec nezáleží,“ říká Darina Černá.

Na celý projekt se sdružení podařilo získat grant z Evropské unie prostřednictvím operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost. Vše by mělo fungovat tak, že po tříměsíčním zaškolovacím kurzu tu budou klienti Zahrady pracovat dvanáct měsíců. „Potom bychom jim chtěli najít uplatnění na normálním pracovním trhu, aby na uvolněné místo mohli přijít další,“ popisuje Darina Černá.

To ovšem není ani zdaleka snadný úkol. Možná i proto chce Etincelle v budoucnu formou přednášek nebo školení seznamovat s možnostmi pracovního uplatnění handicapovaných místní zaměstnavatele i širokou veřejnost. Zároveň by kavárna Bez konce měla sloužit jako otevřený kulturní prostor třeba pro autorská čtení či podobné komornější akce.

Po třech měsících hodnotí Darina Černá provoz jako úspěšný, podle ní se – navzdory tomu, že je kavárna trochu zastrčená mimo hlavní ulice – už dostala do obecného povědomí lidí. „Předně je důležité, že nejsme zcela závislí na penězích získávaných z projektů a že jsme dnes schopni většinu aktivit Etincelle finančně pokrýt z vlastní činnosti.“

A co vlastně má vyjadřovat název Bez konce? Vznikl prý spíše náhodou, ale určitým způsobem je v něm obsažena i idea toho, že by se mezi lidmi neměly dělat umělé hranice. Panuje tu vlídná, přátelská atmosféra a zvláštní klid, díky němuž zapomenete na rušný svět kolem. A především – na lidech, kteří tu pracují, je vidět, že mají svou práci rádi.

Psáno pro Kamelot.

Žádné komentáře: