Autor

11. března 2010

Mordy z první poloviny minulého století


Muž zavražděný svými třemi syny, obuvník, kterého zaživa sežral jeho vlastní foxteriér, či loupežné přepadení mlynářky. To je jen ukázka z celkem dvanácti příběhů, které shromáždil ve své nové knize Kriminální případy z Kladenska, Slánska a Novostrašecka Jiří Červenka.

Majitel novostrašeckého vydavatelství Gelton, jež stojí i za vydáním Kriminálních případů, už dříve prokázal svou schopnost najít v místní historii minulého století zajímavé a dosud opomíjené události nebo osobnosti. Z jeho pera pochází například životopisy kladenského gestapáka Oskara Felkla (Šla s ním až k šibenici, 2006) či slánského továrníka, výrobce baterií Jaroslava Pály (Prokletí Jaroslava Pály, 2007). Ve všech případech jde o pozoruhodné náměty hodné historického zpracování. Způsob Červenkovy práce však jeho knihám výrazně škodí, a nic se nezměnilo ani u Kriminálních případů.

Při zpracování Kriminálních případů vycházel autor převážně ze zápisů kriminální policie uložených v kladenském archivu, které někdy obohatil o vzpomínky pamětníků. Červenkův přístup je přitom ryze novinářský, nikoli historický. Od zkoumaných pramenů si autor drží jen poměrně malý odstup, do určité míry kopíruje i strohý styl policejních záznamů, informace z osobních rozhovorů nechává stranou jako jakýsi appendix, místo aby si dal trochu více práce a včlenil je do hlavního textu. Zejména první kapitola následkem toho spíše než jako koherentní dílo působí dojmem hromádky z různých stran snesených střepů.

Kniha trpí i tím, že ji Červenka vydal ve vlastním podniku. Zřetelně jí chybí pečlivá editorská práce, která by jistě odstranila řadu pravopisných a stylistických chyb. Červenka například pro větší dynamiku vyprávění používá přítomný vyprávěcí čas. Jeho užití ale není důsledné a ve výsledku práce s časy mnohde působí rušivě. Problematický je obecný autorův sklon používat laciné obraty a klišé, kterými zřejmě chce text učinit čtenářsky atraktivnější. Hranice mezi čtivostí a bulvárností je však poměrně tenká a Červenkovi se ji někdy nedaří úplně udržet (například při líčení popravy synů Josefa Sláničky).

Vzhledem k tomu, že autor (v žádné ze svých knih) nepoužívá odkazy na zdroje a prameny, ztrácí titul zejména pro odbornou veřejnost mnoho ze své hodnoty. Zdrojování je ovšem velmi skoupé i na novinářskou rekonstrukci, pokud tak Červenka své dílo chápal (a zdá se, že tomu tak bylo). Třeba když cituje úryvky ze svědeckých výpovědí, bylo by jistě záhodno specifikovat podrobněji, z kterého protokolu úryvek přebírá (a kde je tento protokol uložen) a nespokojit se s pouhým konstatováním, že tak dotyčný uvedl policistům při vyšetřování.

Na druhou stranu potěší bohatý obrazový doprovod knihy a především skutečnost, že Červenka nenechává své příběhy minulosti a snaží se najít nějaký jejich přesah, třeba v podobě pamětníků.

Kriminální případy nejsou (možná ani nemají ambici být) ničím víc než trochu zneklidňující četbou k odpolední kávě. Mimo popis někdy trochu podivných trestných činů, které mají vazbu na region, nenabízí žádný přesah – třeba o způsobu práce tehdejší policie se čtenář nedozví nic. Ze všeho nejvíc tak působí jako poněkud horkou jehlou šitý produkt, který má přinést svému vydavateli (a autorovi v jedné osobě) zisk. Svědčí o tom i uprostřed knihy zcela nevkusně umístěná reklama lákající ke koupi jiného Červenkova titulu.

Psáno pro Kamelot.

Žádné komentáře: