Autor

21. května 2010

Dva životy Maxe Rostocka

Na konci druhé světové války se zdálo, že kariéra někdejšího nacistického důstojníka Maxe Rostocka skončila. Za podíl při vypálení Lidic v roce 1942 by jej u soudu nečekalo patrně nic jiného než rozsudek smrti. Jenže Rostockův osud je důkazem toho, že spravedlnost někdy bývá slepá.

Max Rostock se narodil 29. září 1912 v Ludwigshafenu nad Rýnem do rodiny malířského mistra. Vyučil se obchodním příručím a nakonec si splnil i svůj dětský sen a osvojil si také řemeslo svého otce. Už odmala byl Max jako člen tělovýchovné organizace Turner Verein v kontaktu s krajním nacionalismem. Krátce po lednu 1933, kdy Hitler převzal moc nad Německem, se přihlásil do SA a jen dva měsíce později byl přijat i do nacistické strany NSDAP.

V roce 1934 doporučili straničtí kolegové Rostocka pro práci ve zpravodajské službě strany, známé pod zkratkou SD (Sicherheitdienst). Tak začala jeho slibná kariéra. Na pobočce v Ludwigshafenu, jež měla za úkol mimo jiné dodávat zpravodajské informace z území tehdy Francií ovládaného Sárska, zaznamenal první úspěchy, a roku 1935 si vysloužil členství v SS. Později prošel ještě dalšími pobočkami SD, až v roce 1939 přesídlil do Prahy.

SD postupně na území protektorátu vytvářela svou zpravodajskou síť, ve vybraných větších městech tak vznikaly její venkovské služebny. Jedna z nich byla zřízena i v Kladně – SD tu sídlila v domě bývalého hejtmanství (dnešní úřad práce) a později v Bachrovně. A právě sem byl v květnu 1940 poslán mladý ambiciózní důstojník Max Rostock, aby vystřídal dosavadního velitele Hiebsche. Za úkol měl především vystavět klasickou síť agentů a konfidentů, což se mu poměrně záhy povedlo.

Rostockovo chování na kladenské SD bylo suverénní, hraničilo až s drzostí. S rodinou se usadil na Nouzově ve vile, která před válkou patřila představiteli Vítkovických železáren Antonínu Friedovi. Ten musel z rasových důvodů opustit vlast. Později se Rostock přestěhoval do Kladna, obsadil reprezentační prostory domu Pražské železářské společnosti a vybavil je nábytkem ukradeným z nouzovské vily. Také v případě jednoho ze dvou automobilů, jež si Rostock během svého kladenského působení pořídil, šlo o arizovaný židovský majetek. Stejnou cestou získal i brněnskou továrnu Schick and Stern. Přitom příslušníci SD měli zabírání majetku po židech zakázáno.



Rostock byl znám svou láskou k penězům. Rád se obklopoval luxusními věcmi, i když ze svých příjmů by si je za normálních okolností mohl jen stěží dovolit. Bujaré večírky v jeho kladenském bytě patřily k vyhlášeným, stejně jako „pánské jízdy“, které s přáteli podnikal po různých pražských lokálech.

Při vypálení Lidic sehrála Rostockova SD důležitou úlohu. Velitel kladenské pobočky se vyhlazení osobně účastnil, podle některých svědků se také při razii náležitě obohatil. Lidické ženy po skončení války identifikovaly Rostocka jako jednoho z mužů, který jim v tělocvičně kladenského gymnázia násilně odebíral jejich děti.

Patrně v roce 1943 byl Rostock převelen do Českých Budějovic, ještě později do Hradce Králové a ke konci války do Maďarska. S pádem hitlerovského Německa změnil svou identitu – stal se z něj obchodník Max Meissner. Dlouho se mu v tomto převleku dařilo unikat zatčení. Teprve v roce 1950 byl Rostock předán českým soudům a v následném procesu vyslechl rozsudek smrti.

Jenže do hry o bývalého nacistu se vložila Státní bezpečnost. Patrně díky jejímu zásahu dostal Rostock těsně před vykonáním rozsudku v roce 1953 prezidentskou milost. StB jej totiž chtěla využít jako agenta v akci FRITZ. Rostock byl vyslán do Německa, kde měl navázat kontakty se svými bývalými spolupracovníky a předávat o nich informace do Československa. Tak dostal šanci k druhému životu. Nespolehlivý Rostock ovšem své poslání vyzradil. Když se o tom dozvěděla StB, spolupráci s ním přerušila a nechala jej svému osudu. Někdejší velitel kladenské SD tedy zemřel v klidu v SRN v roce 1986.

Napsáno s využitím studie Jiřího Plachého Případ Fritz (ÚVDZK, MV: Praha, 2002).
Na fotografii obec Lidice před vypálením.

Psáno pro Kamelot.

Žádné komentáře: