Autor

15. května 2010

Knižní návrat kladenských Židů

Josef Bondy se krátce po vzniku svobodného Československa vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších kladenských podnikatelů. Ostatně jméno jeho obchodu se železářskými a domácími potřebami je ve městě známé dodnes. V roce 1931 nechal Bondy prodejnu v ulici Generála Klapálka moderně a velkoryse přestavět v duchu funkcionalismu. Stal se známou postavou společenského života, ve třicátých letech byl dokonce zvolen do městského zastupitelstva.

Podobně jako většina kladenských židů však nepřežil druhou světovou válku. Po atentátu na německého policistu Wilhelma Kniesta v červnu 1939 byl spolu s ostatními členy vedení města zatčen. Na rozdíl od ostatních ale nebyl kvůli svému židovskému vyznání později propuštěn. Zahynul někdy v roce 1942 v koncentračním táboře Buchenwald.

Nová kniha Cesta bez návratu kladenské archivářky a historičky Ireny Veverkové přináší podobných osudů desítky. Vypráví totiž příběh kladenské židovské obce od roku 1853 až do jejího tragického zániku během druhé světové války.

„Důležitý byl zájem americké židovské obce ve Fairfieldu, která v současnosti vlastní jednu z původně kladenských tór. Židé z Fairfieldu se po letech chtěli o místě původu své tóry dozvědět víc,“ popisuje Veverková počáteční impuls k napsání knihy. Na shromažďování informací a samotném textu pracovala přes dva roky. Její zájem o židovskou tematiku je ovšem mnohem staršího data. Už v roce 2006 vydala drobnou publikaci o významném světovém architektovi, kladenském rodákovi židovského původu Antonínu Raymondovi.

Židovská komunita především od konce 19. století významně zasahovala do života města. Vesměs odtud pocházeli vzdělaní a podnikatelsky zdatní lidé, často obchodníci, lékaři nebo advokáti. Kladno bylo na přelomu 19. a 20. století městem v zásadě harmonického soužití českého a německého živlu, oba se vzájemně obohacovaly. Ani židé nebyli terčem nějak výrazně antisemitistického chování. Přesto v knize najdeme zmínky o tom, že soužití s majoritou nebylo úplně bez třenic.

Cesta bez návratu je spíš než kompaktním dílem mozaikou složenou z jednotlivých střípků. Drží se sice částečně chronologického popisu, ale místy odbíhá k jednotlivým aspektům života kladenských židů.
Přibližuje mimo jiné činnost židů v zájmových a sportovních spolcích, založení zdejšího židovského hřbitova, stavbu synagogy nebo působení židovských dětí na místních školách. Těžiště přitom spočívá v období před první světovou válkou – pozdější historie dostala o něco menší prostor.

Historicky nejcennější (ale čtenářsky o něco méně atraktivní) jsou zpracované rodokmeny některých kladenských rodin. K většině uvedených jmen se autorce podařilo najít podrobnější informace – v naprosté většině jde o číslo transportu, do něhož byli židé za války zařazeni.

Jako dobrý nápad je nutné ocenit na závěr přiloženou mapu s vyznačenými židovskými domy. Ztrátu, kterou město utrpělo za druhé světové války, by asi nic nevyjádřilo názorněji. Naopak trochu nešťastné je ladění celé knihy do modro-bíla (barevná kombinace má odkazovat k vlajce Izraele) – především obrazové reprodukce v modrém vyvedení značně trpí.

Cesta bez návratu patří vedle dřívější knihy Blanky Rozkošné o židovských obcích Kladenska a Slánska mezi základní literaturu o životě židů v našem regionu. Nejen obyvatelům amerického Fairfieldu, ale i nám, kladenským, vrací část pozapomenuté historie.

Psáno pro Kamelot.

Žádné komentáře: