Autor

2. října 2010

Kladensko a svatováclavská tradice

Uprostřed Stochova stojí věkovitý památný dub. Pověsti praví, že jej na tomto místě nechala na počest narození svého vnuka Václava zasadit kněžna Ludmila, později svatořečená manželka prvního pokřtěného Přemyslovce Bořivoje.

Šlo o starý pohanský zvyk, k němuž se Ludmila uchýlila přesto, že společně se svým manželem přijala křesťanskou víru. Zmiňovanému dubu se později začalo říkat svatováclavský a stal se důležitou součástí kultu, jenž se kolem osoby zavražděného knížete začal šířit už krátce po jeho smrti. Dnes je patrně nejstarším památným stromem u nás.


Až bude národu nejhůře, vyjede podle pověr svatý Václav v čele svého vojska z hory Blaník Čechům na pomoc. Významu svatováclavské symboliky se snažili za druhé světové války zneužít nacisté a pod Myslbekovou jezdeckou sochou svatého Václava naproti Národnímu muzeu se v posledních desetiletích odehrála řada pro český národ významných událostí. Odkaz a symbolika spojené s patronem české země zkrátka dodnes zajímá nejen odborníky, ale i nejširší veřejnost. Ostatně od roku 2000 je 28. září, tedy den, kdy byl Václav zavražděn služebníky svého bratra Boleslava, státním svátkem.

Ačkoli se to na první pohled nezdá, leží Kladno téměř v centru svatováclavské tradice. V úvodu popisovaný Stochov doplňuje jen o něco málo vzdálenější Budeč, kde Václav získal vzdělání. Každoročně kolem výročí jeho smrti se sem koná Svatováclavská pouť (ta letošní, už jednadvacátá, připadá na sobotu 25. září).

Budeč a její okolí patří bez nadsázky k místům, kde na přelomu 9. a 10. století rodil budoucí český stát. Jádro zdejší rotundy sv. Petra a Pavla, pocházející patrně z období vlády krále Spytihněva, je nejstarší dodnes stojící stavbou v zemi.

První osídlení Budče a jejího okolí doložili archeologické nálezy už v době bronzové, období její největší slávy je ale spojováno s vládou prvních Přemyslovců. Historikové se domnívají, že za panování knížete Bořivoje (Václavova děda) zde vzniklo opevněné hradiště. Jeho výstavbou Bořivoj zřejmě chtěl upevnit své postavení uvnitř svého území. Budeč ale mohla zároveň sloužit i při obraně před vnějším nepřítelem.

Tvrzení, že na Budči pobývala Václavova babička Ludmila, považují odborníci spíše za nepodloženou domněnku. Naopak na pobytu samotného budoucího knížete se shodnou, stejně jako na jeho účelu. Zde si měl Václav osvojit základní vzdělání, k němuž patřila hlavně znalost písma a křesťanské liturgie.



Budeč přitom byla vhodným místem nejen proto, že pro knížecího synka poskytovala dostatečné pohodlí, ale především díky osobnosti zdejšího kněze, v pramenech vesměs označovaného jako Učen. Právě na svou dobu mimořádně vzdělaný Učen (jméno mu patrně přisoudili kronikáři právě na základě jeho učenosti) měl Václavovu výuku na starost.

Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan na Budči fungovala dokonce menší škola, což ovšem řada historiků nepovažuje za pravděpodobné. Můžeme-li věřit středověkým kronikářům, pak byl Václav – snad i díky pobytu na Budči – na svou dobu mimořádně vzdělaný (měl umět staroslověnsky, latinsky a řecky). Je ale třeba mít na paměti, že kronikáři mohli panovníkův pozdější obraz značně idealizovat.

Odchodem z Budče Václavova stopa v okolí Kladna končí, stejně jako největší sláva Budče. Závěrem stojí za to připomenout, že už poměrně dlouho existuje plán svatováclavské naučné stezky ze Stochova k rozdělovskému kostelu sv. Václava, s možností pokračovat až na Budeč. Využití tradice se tu přímo nabízí.

Psáno pro Kamelot.

Žádné komentáře: