Autor

8. listopadu 2010

Jiří Homola: Divadlo je můj paralelní svět

Loni obdržel cenu Alfréda Radoka za třetí místo v soutěži o původní českou divadelní hru, vede amatérský divadelní soubor Kladina, je autorem dvou básnických sbírek a svého času působil i jako textař jazz-rockové kapely Kaspar Hauser. Když se ale Jiřího Homoly zeptáte, jak by sám sebe charakterizoval, odpoví skromně, že má sice řadu zájmů, ale nejdůležitější pro něj zůstává jeho práce učitele na základní škole.


Jiří Homola totiž patří mezi ty kantory, kteří jsou na své povolání hrdí. „Tuhle profesi jsem si vybral, vystudoval a práce s dětmi mě baví,“ nepochybuje o svém poslání. Němčinu a francouzštinu učil už na řadě míst, nakonec ale zakotvil na tehdejší 10. základní škole (dnes Cyrila Boudy). Dospěl k tomu, že pro učitele jazyků je nejlepší dostat se k dětem v době, kdy s cizí řečí začínají. Nejlíp pak vidí pokroky, jakých dosáhnou.

Ve volném čase se Jiří Homola proměňuje v dramatika, básníka či hudebníka. Záběr má skutečně široký, i když o řadě svých aktivit mluví spíše jako o uzavřených nebo polouzavřených kapitolách. Jednou z nich je třeba několikaleté působení v kapele Kaspar Hauser, jež vznikla v době jeho studií na vysoké škole. „Myslím, že jsme v rámci regionu byli tehdy docela známí,“ ohlíží se Jiří do minulosti. Pro kapelu tehdy skládal texty, autorsky se podílel na hudbě a hrál v ní na piano.

Když se Kaspar Hauser rozpadl, soustředil se Jiří na poezii. Výsledkem byly dvě sbírky básní Pod irským nebem a Pod nebem provensálským, pořízené na cestách po Irsku a jižní Francii. Přestože sám sebe charakterizuje především jako šuplíkového autora, měl se svou poezií úspěch. Prvně jmenovaná sbírka dokonce získala ocenění v rámci festivalu Seifertovy Kralupy. Mimo to napsal Jiří také dva romány – Slepecký pes a Deník pro nenarozenou dceru. Jako řada jiných jeho textů zůstaly jen v rukopise.

To byl ovšem jen předstupeň další tvorby, tvorby dramatické. „Odmalička jsem měl silný vztah k divadlu jako divák a mám pocit, že jsem se ve svém psaní podvědomě připravoval na divadelní hru. K divadlu jsem ale měl vždy obrovskou úctu, tak jsem si říkal, že si musím jeho formu nejdřív opravdu pořádně osvojit. Časem jsem došel k tomu, že mi vlastně velmi vyhovuje,“ vypráví Jiří.

Tak vznikly první hry Motýl v kostele a Krysy v podpalubí. Další hra Homo Sanctus se v roce 2008 dostala do užšího výběru na Cenu Alfréda Radoka a o rok později Jiří Homola obdržel ve stejné soutěži třetí místo (první tehdy nebylo uděleno) za hru Noc moudrých mužů.

Ve svých hrách čerpá inspiraci hlavně v období druhé světové války. Nezabývá se ale situacemi na bojištích, spíše mu jde o často pozapomenuté osudy obyčejných lidí. Třeba Homo Sanctus je komorní drama o válečném papežovi Piovi XII., Noc moudrých mužů zase vypráví příběh z terezínského ghetta. „Téma války je do jisté míry dáno oborem mého studia na vysoké škole, částečně možná i tím, že můj nevlastní pradědeček zahynul v koncentračním táboře. Ale předně mě baví psát příběhy na pozadí nějaké historické události. Neumím si úplně vymýšlet, spíš mi jde fabulování v určitých limitech.“

Loni na podzim si Jiří Homola splnil jeden ze svých snů, když dal dohromady nový amatérský soubor Kladina. „Vlastně to byla sázka. U zrodu jako spoluzakladatelka stála moje bývalá spolužačka Michaela Janečková, dnes učitelka na kladenském sportovním gymnáziu a mimo to také skvělá herečka. O tom, že bych chtěl vlastní soubor, jsem mluvil už dlouho. A Michaela mi loni po prázdninách řekla, ať přestanu chodit kolem horké kaše, že mi sežene herce, když pro ně pak napíšu hru.“ Stalo se, a kladenští tak mohli letos v červnu zhlédnout premiéru hry Sborovna. Kladenské divadélko bylo vyprodané, ohlasy diváků vesměs pozitivní, a Sborovnu tak po dvou premiérách čeká v listopadu další repríza.

Kladinu dnes tvoří asi patnáct mladých lidí, z velké části studentů kladenského sportovního gymnázia. Jiří Homola si při té příležitosti prvně vyzkoušel i roli režiséra. „Jsem trémista a na jeviště bych nevystoupil, proto v divadle nehraju. Práce režiséra mi ale otevřela nové obzory a musím říct, že bych si ji někdy moc rád vyzkoušel s profesionálními herci.“ Kdoví, možná se mu tenhle sen jednou splní. Jiří Homola se nyní s Kladinou chystá nastudovat další svou hru Sklad. A zdá se, že o tomto talentovaném kladenském učiteli ještě leccos uslyšíme.


foto: archiv Jiřího Homoly
psáno pro Kamelot

Žádné komentáře: