Autor

11. srpna 2011

Polské střípky VI.: Vesničky varmijsko-mazurské

Za okny vlaku střídají lesy podmáčené louky, podmáčené louky zase ustupují polím, protnutým desítkami rovnoběžných odvodňovacích struh, za poli následují louky, za loukami lesy. Polská krajina není uchvacující, ale její svěží zeleň uklidňuje, tím spíš tady na severu, kde je zem zarovnaná jak podle pravítka. A mezi lesy, loukami, poli, odvodňovacími kanály, potůčky, říčkami a – ovšem – jezery jsou rozesety malebné vísky, jejichž domy na slunci září bělobou svých fasád.

Jak se přibližuješ prvním lidským sídlům, objeví se stádo stračen pasoucích se na úzkém pruhu louky. Bučením ohlásí nového příchozího, to aby se místní babičky mohly vykolíbat ze světnice a sledovat přes plot, co se děje. Mine tě vozka a jeho kůň táhle zaržá svoje íjahá, načež se rozštěkají psi – a střež se, cizinče, cože nám to tu děláš za pozdvižení.


Jen důstojnost čápa, přehlížejícího ze svého hnízda to lidské hemžení, zůstala nedotčena. Povýšenecky zaklape zobákem, a pak roztáhne svá obrovská křídla a snese se do polí. Zdejším vesničkám vévodí jedno, dvě i více čapích hnízd, v každém jedna ptačí rodina. Bílý čáp je král místní krajiny a strážce lidských sídel. Brouzdá travou, klidně a s rozmyslem klade nohu přes nohu a pak z ničeho nic jeho rudý zobák vystřelí jak harpuna, aby se zmocnil neopatrné žáby nebo rybky z tůně.


Ve vesničce se zatím u krámku (vše od potravin po šroubky a hmoždinky) děti skládají na nějakou laskominu. Ženy se tváří, jako že strašně pospíchají, ale jak vidí své sousedky, začnou na sebe halekat, a nakonec se vytvoří švitořící hlouček – no řekněte, už jste slyšely o tom či o onom?

Muži dávají najevo svou důležitost. Zatímco si nakupují něco k snědku, nechávají svým otřískaným obstarožním peugeotům, seatům a škodovkám zapnutý motor, to aby pak do nich mohli velkopansky nastoupit a se smykem zmizet za zatáčkou. Mladík v lacláčích nijak neskrývá, jak tímhle přístupem pohrdá, když ale odjíždí na svém mopedu, udělá před krámkem malé vítězné kolečko, aby se předvedl dvěma dívkám na protější straně ulice. Starší žena vymění u nedaleké sošky Panny Marie květiny a zapálí svíčku.

Takový je život varmijsko-mazurských vesniček. Abys je našel, musíš se odpoutat od uhrančivé krásy Mazurských jezer, na jejichž zlatavé hladině se ve večerním slunci blyští stovky plachetnic. Musíš hledat nenápadné kostelní věže a prašné cesty, na kterých tě tu a tam vystraší toulaví psi. Musíš následovat bílé čápy, kteří ze sloupů elektrického vedení střeží tenhle kraj.

Plachetnice na Mazurských jezerech.

Žádné komentáře: