Autor

30. září 2011

Poezie těžkého průmyslu

Průmyslové objekty, ať už funkční nebo desetiletí zaniklé, představují pro fotografy Šimona Vejvančického a Tomáše Lébra bohatý zdroj inspirace. V roce 2008 společně založili uměleckou značku IndustryArt. Veřejnosti ji poprvé představili před dvěma lety, když se jejich velkoformátové snímky z areálu bývalé huti Koněv objevily v citylight vitrínách na kladenské pěší zóně. Od 5. října vystavují své nejnovější práce v Malé galerii České spořitelny.

Panoramatické snímky z dolu Mayrau, dramaticky nasvícené noční záběry budov, které zůstaly v areálu někdejších železáren, nebo fotografie z interiérů dolu Schoeller pořízené jen krátce předtím, než byla většina jeho budov zdemolována. To jsou jen některé z projektů, s nimiž se IndustryArt za dobu své existence prezentoval.

„Hledali jsme nějaké konkrétní téma, které nás oba zajímá a kterým bychom se mohli nějak vymezit. A pozůstatky industriální činnosti se logicky nabízely, protože výraznější téma podle mě Kladno nemá,“ popisuje Šimon Vejvančický. Kolega Tomáš Lébr ho doplňuje: „Je to také určitá úcta ke kořenům, z nichž město vzešlo. Někde mají hrady, my místo toho máme Koněv – a ten je vlastně něco jako novodobá zřícenina, patnáct Okořů vedle sebe!“

Šimon s Tomášem se ale nesetkali až u IndustryArtu, znají se od dětství. Sem spadá také jejich záliba ve fotografii. „Učili jsme se sami s klasickým kinofilmovým foťákem, už asi od deseti let jsme maminkám v kuchyni vyvolávali fotky,“ vzpomíná Tomáš. Dnes je jejich koníček živí – Tomáš pracuje jako módní fotograf, Šimon jako grafik.

Pro jejich snímky průmyslových areálů jsou typické zvláštní úhly, použití specifických objektivů nebo neobvyklých efektů, často přidávaných při digitálním zpracování. „Chtěli jsme, aby naše fotografie měly nějaký rozeznatelný rukopis. Zkoušeli jsme proto různé druhy expozic a vyvinuli si dokonce i vlastní techniky,“ říká Šimon. Náročné byly především noční fotografie, dosvěcované reflektory nebo ateliérovými blesky. „Vlastně na tom tak trochu vznik IndustryArt, protože tu práci nemohl dělat jeden člověk. To množství různé techniky a kabelů museli nosit aspoň dva.“

Důležité pak byly počítačové úpravy, nad nimiž někdy autoři trávili i celé týdny. Oba si totiž zakládají na tom, aby jejich snímky byly čisté a výtvarně kvalitní. Vedle estetické stránky jim ale jde i o dokumentární hodnotu – a to se daří. Řada míst, které kdysi fotili, totiž už dnes neexistuje, jiná se zase výrazně proměnila.


Po digitálních fotografiích, náročných na postprodukci, však teď IndustryArt přichází se zcela opačným přístupem. V Malé galerii České spořitelny bude od 5. října do 1. listopadu k vidění jejich nejnovější projekt, při němž se vrátili zpátky ke klasické analogové metodě. „V poslední době fotí industriální téma sousta lidí a vesměs používají digitální foťáky. Přemýšleli jsme, jak se vůči tomu vymezit a jak získat na tomhle poli náskok. A také jsme se chtěli nějak umělecky posunout,“ shrnuje důvody radikální změny Šimon. Tomáš dodává, že si chtěl dokázat, že není retušér, ale fotograf. „Sám už jsem o tom někdy pochyboval,“ usmívá se.

Zatímco Šimon se vydal na Koněv s Polaroidem, Tomáš fotil na černobílý střední formát, který zvětšoval jako kontaktní snímky. „Na rozdíl od digitálního postupu tady nejde dělat výřez a vůbec ta práce byla jiná a pro nás zajímavá. Navíc jsme tak ušili výstavu na míru Malé galerii České spořitelny, která si na filmové klasice zakládá, “ popisují.

Vedle Koněvu je zajímají i další průmyslové objekty na Kladensku. I když přiznávají, že místy už je problematické hledat v nich novou inspiraci, nechtějí od jejich fotografování ustoupit ani do budoucna. „To téma není mrtvé, jenom už je to poslední dobou trochu stejné. Víc by mě lákalo podívat se do míst, kde to ještě funguje – třeba do válcoven na Dříni. Zkoušeli jsme se tam dohodnout vstup, ale zatím to nijak nedopadlo,“ říká Tomáš.


Za tři roky existence si IndustryArt vytvořil jméno a rozeznatelný styl, který poslední výstava rozšiřuje o další rozměr. Přestože se Tomáši Lébrovi a Šimonu Vejvančickému podařilo s indsutriální fotografií proniknout i za hranice regionu, přijetí jejich tvorby v domovském Kladně je pro ně stále klíčové. „Ohlas tady těší asi nejvíc. Když vystavujeme jinde, je to pro lidi spíš zvláštnost, ale na Kladně hned chápou celý kontext, nemusí ho číst na plakátě. A když naše fotky pomůžou lidem uvědomit si tu fascinující minulost města, je to skvělé.“

foto © T. Lébr, Š. Vejvančický

Žádné komentáře: