Autor

18. prosince 2011

Proč je dobré vědět, jak se vede příteli přítele vašeho přítele?

Lidské sítě výrazně formují náš život. Pravda, v době, kdy se o nepokojích v Íránu mluví jako o twitterové revoluci a kdy mladí lidé, kteří představovali hybný motor jarního povstání v Egyptě, dostali přízvisko facebooková generace, se může takové konstatování jevit jako banální. Nicholas Christakis a James Fowler ve své knize Connected ukazují, že tomu tak rozhodně není. Přibližují fascinující spleť lidských vazeb, nikoli primárně těch virtuálních, ale těch, které máme v reálném životě. A přinášejí důkazy pro řadu pozoruhodných tvrzení – například že tloustnutí přítele přítele vašeho přítele může mít vliv na to, že i vy přiberete na váze.


Christakis a Fowler pojímají svůj výklad jako alternativní sociologickou teorii. Sociologové se takřka od samých kořenů své vědy dělí na ty, kteří upřednostňují studium jednotlivců, a ty, kteří se soustřeďují na analýzu skupin. První věří, že společnost je souhrnem jednotlivců a jako taková odráží jejich vlastnosti. Druzí naopak argumentují, že společnost je svým charakterem odlišná od všech jedinců, kteří ji tvoří, má své vlastní zákonitosti. Podle prvních jedinci utvářejí společnost, podle druhých je naopak společnost formujícím prvkem.


Christakis s Fowlerem toto rozdělení odmítají a navrhují soustředit se na výzkum vazeb mezi jednotlivci, jejichž součet vytváří skupinu. Nejsou to totiž ani jednotlivci ani abstraktní skupinová pravidla, kdo určuje podobu společnosti, ale právě způsob propojení jejích jednotlivých prvků. Dokladem je jednoduchý příklad, rozdíl mezi řetězem lidí pomáhajících hasit požár a tzv. telefonickým stromem. Zatímco v prvním případě se informace (kbelík s vodou) šíří poměrně pomalu přes řadu uzlových bodů (lidí hasících požár), v druhém je přenos efektivnější. Představte si, že se dozvíte, že vám odpadla přednáška (předpokládejme, že to víte od samotného přednášejícího, který tuto informaci neřekl nikomu jinému). Obvoláte pět kamarádů, které máte v adresáři, ti předají informaci dále a ve výsledku naprostá většina lidí bude včas vědět, že na přednášku nemají chodit – vyjma těch, co jsou v architektuře sítě zcela na okraji a vede k nim jen minimum či dokonce žádná vazba.


Sítě předpokládají existenci spojení a obsahu, který jimi bude přenášen. Platí pro ně pět základních pravidel:

  1. tím, kdo tvoří sítě, jsou lidé – vybírají si, s kolika členy jsou spojeni, ovlivňují, jak intenzivní jsou jejich vazby, a tím určují svou pozici v rámci sítě
  2. síť zároveň vytváří nás – lidé, s nimiž jsme propojeni, ovlivňují řadu aspektů našeho života od výběru sexuálního partnera po náš pocit štěstí
  3. naši přátelé nás ovlivňují – přirozenou vlastností člověka je napodobovat ostatní
  4. ovlivňují nás i přátelé přátel našich přátel – tímto způsobem  se šíří třeba názory a normy; vzpomeňte si, kolikrát vám někdo vyprávěl o tom, co dělá "kámoš jeho kamaráda" nebo sestřenice jeho přítele/přítelkyně
  5. síť žije svým vlastním životem – v určitých situacích se lidé chovají stádně (mimochodem, nad tímto fenoménem se zamýšlí Václav Cílek v Respektu z letošního 12. prosince); síť někdy zkrátka vykazuje jiný typ akce, než jakého by byli schopni její členové coby jednotlivci
Vedle toho autoři stanovují ještě základní hypotézu o třech stupních vlivu, kterou v knize obhajují. Podle té nás mohou výrazně ovlivnit lidé, kteří jsou od nás v určité síti (každý člověk je přitom členem řady sítí, pracovní, rodinné atd.) vzdáleni maximálně tři stupně, tedy naši přátelé, jejich přátelé a přátelé těchto přátel (trochu to připomíná Milgramovu empiricky potvrzenou hypotézu o šesti stupních odloučení, tj. že s libovolným člověkem na světě jsme průměrně spojeni prostřednictvím šesti lidí).


Svá tvrzení obhajují Christakis s Fowlerem řadou příkladů. Zkoumají přenos emocí nebo pocitu štěstí. Podle jejich vlastních matematických analýz reálných lidských skupin je průměrně o 15 % vyšší pravděpodobnost, že lidé budou šťastní, pokud mají přímou vazbu na někoho, kdo je šťastný. Ba co víc, pokud jsou přátelé vašich přátel šťastní, je taková pravděpodobnost kolem 10 % a udrží se docela vysoko (6 %) i pokud jsou šťastní přátelé přátel vašich přátel.

Velmi výrazný vliv má naše pozice v síti pro výběr partnera. Podle studií se zdá, že velká část párů vzniká díky zásahu přátel, přátel přátel a nemalé zásluhy mají i lidé na "třetím stupni vlivu". Podobně jako šíření pocitu štěstí funguje sklon k tloustnutí či naopak hubnutí – pokud přátelé přátel vašich přátel radikálně zhubnou, zvyšuje se pravděpodobnost, že pár kilo ztratíte i vy.

V podobném duchu analyzují autoři třeba volební chování (pravděpodobnost, že se lidé dostaví k volbám), runy na banky, šíření fám. Pozoruhodný je historický pohled na fungování sociálních sítí, který pro dnešní svět přináší zajímavé závěry. Poznatky z posledních let například ukazují, že neolitické vesnice v Mezopotámii obývalo průběžně 150 až 200 obyvatel, což byl později počet blízký velikosti římských vojenských jednotek manipulů – a dnes jde o průměrný počet našich facebookových přátel. Zdá se tedy, že sítě, v nichž se členové mají navzájem znát, mají přirozené, historicky prověřené hranice.

Současná doba nabízí novou rovinu zkoumání – sítě ve virtuálním světě. Zdá se přitom, že spousta pravidel, která známe z běžného života, se do virtuálního prostoru přenáší. Novou kvalitou internetového propojení je obrovská rychlost, s níž dochází k přenosu informací. Zajímavé je, že i v prostředí Facebooku se v zásadě uplatňuje logika tří stupňů vlivu (můžeme vidět komentáře přátel našich přátel, případně jejich přátel, dál už ale pravděpodobnost vzájemného kontaktu prostřednictvím něčí zdi výrazně klesá).

To vše může působit jako více či méně překvapivá sada zdánlivě nepodstatných poznatků. Je tomu však právě naopak. Pokud přijmeme hypotézu "tří stupňů vlivu", vyplývá z naší pozice uvnitř sítě obrovská zodpovědnost. Představte si síť, v níž má každý deset přátel – v takovém případě můžete nepřímo na třetí úrovni ovlivnit rovnou tisícovku lidí! Otřepané heslo: "Jdi příkladem!" pod váhou nejmodernějších matematických poznatků nabývá úplně nového rozměru. O důsledcích toho, že jdeme k volbám, že působíme šťastně, hubneme nebo přecházíme na vegetariánskou stravu, přitom nemusíme vůbec vědět.

Pokud budeme o světě uvažovat jako o sítích, dospějeme rázem k dalším zajímavým myšlenkám. Možná by kampaň proti kouření neměla být zaměřena na kuřáky, ale na přátele kuřáků. Možná, že by státy mohly ušetřit obrovské sumy peněz, kdyby osvětové kampaně zaměřily na jedince, kteří se nacházejí v centrech sítí, a mají tak největší vliv na ostatní. Poznatky o sítích samozřejmě mohou využít firmy pro své komerční účely (částečně už to dělají, progresivní v tomto směru je Avon a jeho systém Avonladies), politické strany pro lákání svých voličů... Zatím jsme ale jen na začátku cesty. Jedno je nicméně jisté – vliv jednotlivce na dění v jeho okolí je pravděpodobně větší, než jsme si zatím představovali. Mě osobně to naplňuje optimismem.

Autoři nabízejí ke stažení slidy k jednotlivým kapitolám knihy.

Žádné komentáře: