Autor

11. ledna 2012

Říká, míní, tvrdí, myslí si, shrnuje, popisuje...

...potvrzuje, vyvrací, vypráví, oznamuje, odporuje, připouští, domnívá se, podotýká, přidává, dodává, uvádí, hodnotí, kritizuje, stěžuje si, zdůrazňuje atakdále...

Výčet sloves, která může novinář použít, když reportuje (sic!) něčí výpověď, je ještě mnohem delší a v některých redakcích (nebo aspoň v těch, o nichž vím) visí někde vytištěný na zdi, aby si každý mohl v případě nutnosti (a selhávající paměti) vybrat to pravé.

Ve škole nás učili věc vcelku zřejmou (byť v praxi často nedodržovanou), že totiž každé z těch slov znamená něco jiného. Dá rozum, že když někdo něco "říká", je to přeci jen o něco přesvědčivější, než když to "tvrdí". "Popisovat" a "vyprávět" v závislosti na kontextu není totéž, "vyprávět" je vůbec ošemetné, neboť evokuje "lidového vypravěče", který jak známo vypráví především pohádky, bajky či podobné příběhy.

Nejvíc nesnáším dodávání. "Dodává se" totiž zásadně něco méně důležitého než to, co bylo řečeno. Jenže ono to většinou bývá tak, že člověk vysloví v několika větách více či méně souvislou myšlenku, aniž by mínil něco zdůraznit. Chudák novinář má ovšem začasté dobré (třeba stylistické) důvody, proč jeho výpověď rozcupovat na menší části, z nichž první zpovídaný většinou řekne a druhou dodá.

Vůbec nechci zabíhat do ještě jemnějších detailů, jako že "vyvracet" by se mělo argumenty nebo důkazy, nikoli tvrzením "To není pravda!", že "hodnotit" a "shrnout" se od sebe liší právě tím, že v prvním případě dotyčný něco hodnotí – a tak. Vlastně možná řada těch nedorozumění vzniká právě kvůli tomu, že všechna ta krásná slova visí v redakci na nástěnce a "stačí si jen vybrat to nejhezčí"! Předpokládám ale, že pokud na tyhle slovní nástrahy nemyslí inteligentní novinář (nebo nemá čas na ně myslet, nebo si vymyslí úplně jinou – chytrou – výmluvu), odhalí je inteligentní čtenář. Případně jsou mu úplně ukradené – léta pozorování vlastní rodiny mne vedou k jednoznačnému závěru ohledně vztahu čtenářů k novinám, nichž se vždy něco "píše", "tvrdí" nebo "říká" a je vcelku jedno, jestli to byl ten či onen, bylo to prostě v novinách a basta!

Tahle slovíčka totiž nejvíc zajímají samotné citované zdroje. Když už (z jejich pohledu) není novinář úplný troglodyt a zvládne jakž takž přesně reprodukovat to, co dotyční řekli, často si reputaci pokazí právě některým z TĚCH slov. ("Co to tu píše, vždyť já mu to prostě říkal, a ono tu je, že si snad stěžuju!") Sám si uvědomuju spoustu příkladů, kdy jsem se v tomto ohledu dopustil nemalých zrůdností, o ještě větším množství ani nevím.

Řekl jsem si ale, že bych si do nového roku mohl dát jako předsevzetí používat tahle slovíčka co nejméně. Ostatně, nemyslím si, že by si čtenář neuměl některé věci doplnit sám. Tak deklamuji, tvrdím a shrnuji!

Žádné komentáře: