Autor

10. července 2012

Když není čas...

...ani na vysvětlení, proč byl Bleší trh v posledních týdnech, ba měsících, tak zamlklý, svědčí to poněkud o nedisciplinovanosti jeho autora. Kdysi jsem poněkud velkohubě prohlásil, že volný čas je věcí priorit a že pokud člověk opravdu chce, prostě si ho najde. Jakkoli to neplatí vždycky, za tím tvrzením si stojím. A pokud se na Bleším trhu přes čtyři měsíce nic nedělo, značí to jediné – nebyl zkrátka prioritou. Teprve dneska jsem našel chvilku, abych si nějak uspořádal, co vlastně těmi prioritami uplynulých měsíců bylo... Sám cítím, že můj stav a aktivity si žádají jakousi revizi...


Kde začít?


Dokončil a nedokončil jsem školu. Poměrně dost času jsem v první půlce letošního roku věnoval své diplomové práci, kterou jsem řádně obhájil, a když do toho započítám zdárně složené státnice, je ze mě (zatím nikoli promovaný) magistr. Při přípravě na státnice jsem dospěl k několika poznatkům. Zjistil jsem, že jsou na fakultě lidi, kteří to se směřováním oboru myslí dobře a jsou minimálně otevření diskusi. Zjistil jsem, že nejsem sám, komu způsob výuky mediálních studií na FSV připadá nevyhovující, minimálně v tom, že na svém počátku postrádá výklad relevantních sociologických a filozofických konceptů. Zjistil jsem, že jsem v podstatě sám, koho příprava na státnice svým způsobem bavila a kdo v ní hledal spíš než "nutné zlo" možnost vlastního rozvoje.


A protože jsem student z řádu věčných, věnoval jsem nějaký čas také vymýšlení a sepisování projektu své disertační práce, neb jsem se přihlásil (a byl přijat) do doktorského studia. Ačkoli moje bakalářka a diplomka byly asi dobré práce a v okamžiku jejich dopsání jsem s nimi byl jakž takž spokojený, v obou případech jsem si nakonec nadával, že jsem nezvolil jiné téma. Tentokrát mám pocit, že je přede mnou hodně těžké a neprobádané téma, prvně bez nutnosti nějakých kvantitativních analýz – ale prvně něco, co mě opravdu hluboce zajímá. Proč mě to nenapadlo dřív?


V čase, kdy jsem měl spíš pracovat na diplomce, jsem přepisoval a znovu přepisoval svůj první odborný článek, který, budou-li vyšší mocnosti nakloněny, se dočká publikace v recenzovaném časopise. Přepisování bylo asi tak třikrát náročnější než sepsání první verze.


Založil jsem web Bezodkladně. Myšlenka byla taková, že články z Kamelotu o Kladensku, které jsem zatím překlápěl sem, budu překlápět tam – a ještě k nim třeba přidám nějaký dílčí postřeh. Fungovalo to... měsíc. Pak jsem v překlápěcím úsilí nějak přibrzdil a jedinou položkou, která se pravidelně obměňovala, byl týdenní přehled dění v regionu s názvem Na haldě. Doufám, že se mi tenhle soupis (nezakrytě inspirovaný Ivanem Lamperem) podaří utáhnout i druhou půlku roku. O prázdniny nicméně přibudou jen dva příspěvky v podobě měsíčního souhrnu. Pokud jde o Bezodkladně, snad ho nějak vzkřísím! Myslel jsem si totiž, že by pak blog mohl fungovat víc osobně, komentářově a postřehově...


Dali jsme se s Petrou Líbovou do projektu občanského sdružení Halda. Halda toho udělala za těch pár měsíců docela dost, jak se na její název sluší a patří. Převzala správu Kladna minulého, v jehož rámci rozjela nový projekt Kladenský uhelný revír. Zorganizovala naučnou vycházku k ukončení důlní těžby. Věnovala se přípravám Science Café, diskusních večerů s vědci různých oborů, jež odstartují letos v září. Minulý týden jsem pročetl obsah první knížky, kterou bychom v rámci Haldy chtěli vydat. Jde o biografii kladenského sládka Otakara Zachara od Jiřího Miky. Zachar byl zcela mimořádnou a pozoruhodnou osobností a rukopis je skvělý. Nehledě na to, že se podařilo získat i řadu raritních fotografií. Stále ale sháníme finance. Kdybyste věděli o někom (firma nebo jedinec), kdo může výměnou za poděkování a hřejivý pocit z dobrého skutku uvolnit nějakou tu korunu, sem s ním!


Začal jsem se poohlížet (a stále se poohlížím) po nějaké práci. Vnitřně jsem dospěl k závěru, že to nutně nemusí být žurnalistika... Nebo že bych možná byl i šťastnější v nějaké jiné oblasti. Bloumám v neziskovém sektoru. Rád bych se nějak výrazněji zapojil do dění na fakultě, protože nechci být doktorand na okrasu. Bohužel nějak čím dál víc zjišťuju, že náš institut s doktorandy moc neumí pracovat – ve prospěch svůj ani jejich. Jako doktorandovi na okrasu si dávám rok, maximálně dva. Ale objevují se i jisté signály, že by to mohlo být jinak (paradoxně trochu navzdory "zaběhanému systému"). Takže uvidíme.


Zamiloval jsem se do profesora Petruska. Nikdy předtím se mi nepovedlo mít předmět, který by z větší části vedl jen on – a jsem zpětně moc rád, že jsem si jeho Sociologii kultury v čas, který naprosto nevyhovoval mému rozvrhu, nakonec zapsal. Neméně jsem si oblíbil profesora Bílka z fildy (jehož naratologie mi z rozvrhu čouhala stejně hloupým způsobem). Zjistil jsem, že Jakub Železný je sice dobrý moderátor, jeho přednášky se ale za inspirativní označit nedají.


Pomáhal jsem s organizací mezinárodní mediální konference v Praze. Zajímavá zkušenost a způsob, jak ku konci studia poznat skvělé spolužáky (mám pocit, že i v tom vedení oboru cosi zanedbalo). S hlavní hvězdou konference, slovinským profesorem Slavko Splichalem jsem jel v neskutečném vedru taxíkem na letiště. Diskutovali jsme o hokeji, horách, počasí, Václavu Klausovi, Moci bezmocných a Rakousku-Uhersku... O konferenci a médiích nepadlo ani slovo.


Konečně jsem se naučil projít všemi těmi tajuplnými průchody nejkratší cestou z Václaváku do Národní knihovny. Myslím, že jednou uspokojivě zvládnu i cestu od Hollaru na Staromák, jsem na poměrně dobré cestě – a hlavně na to budu mít ještě nějaký ten rok.


A pokud mě napadne něco dalšího, bude to součástí dalšího příspěvku, protože tenhle už je dlouhý dost.


P. S. Díky mutilovi za jeho komentář. Uvědomil jsem si díky němu, že nechat umřít Bleší trh jen tak z lenosti by asi byla škoda.

1 komentář:

mutil řekl(a)...

Škoda je dobrého člověka, ale budu rád, když si zde zase občas něco přečtu.
A máte toho skutečně hodně, široký záběr povinností, zájmů a činností.
:)