Autor

2. listopadu 2012

Nemáte co dělat? Vydávejte knížky!

Letos v únoru jsme si s Petrou Líbovou řekli, že nás baví dělat knížky. A protože máme rádi Kladno, rozhodli jsme se založit si občanské sdružení Halda, které bude vedle organizování řady jiných věcí tu a tam vydávat nějakou regionálně zaměřenou publikaci.

Když mi v pondělí přivezli (po malém bloudění) před dům vytištěnou naši nakladatelskou prvotinu Mezi alembikem a spilkou: Svět sládka a spisovatele Otakara Zachara, snažil jsem se zapamatovat si ten pocit. Myslím si totiž, že není úplně vzdálený tomu, když si přivezete dítě z porodnice. Paralel by bylo dost. Vydávat knížku znamená měsíce práce (sedm v našem případě, takže trochu předčasný porod, ale stejně), je kolem toho spousta zařizování – a když už "je doma", vyžaduje knížka obětavou a důkladnou péči...


Pro všechny, kdo by se chtěli do něčeho podobného pustit, nabízím stručný seznam toho, co všechno si úspěšné vydání zacharovské knížky žádalo. A to prosím pěkně nejsou zahrnuty desítky (či stovky?) hodin práce Veroniky Botové, Petry a Jirky Miky coby autora!




1. peníze

Na začátku bylo nadšení, vidina cíle – a nula korun na účtě. Že se nakonec podařilo sehnat finance na pokrytí tiskových nákladů, považuju za zázrak. Napsal jsem celkem 16 e-mailů do různých místních firem (pozor, peníze jsme sháněli kolektivně všichni, takže to není konečné číslo). Došly mi tři zamítavé odpovědi. Z toho plyne jednoznačné ponaučení, že bez bližšího kontaktu (nejlépe skrze příbuzné či přátele) na nějakého potenciálního sponzora to jde velmi, velmi těžko. A taky, že ignorovat e-mail je velmi snadné. Tam, kam jsme volali, jsme byli úspěšnější. A nakonec – vtipný argument, že na knihu přispěl i Žebrák (myšleno obec, v jejíž blízkosti se hlavní hrdina knihy Otakar Zachar narodil) – většině podnikatelů nepřipadá tak docela vtipný.

2. byrokracie

Štos papírů nadepsaný lakonicky "Zachar" obsahuje: řádku smluv opravňujících otisknout v knize obrázky z archivů různých institucí, řádku smluv o propagaci s těmi, kdo nám na knížku dali nějaké peníze, řádku smluv s autorem (protože aby to bylo formálně v pořádku, nenapadlo nás jednoduché řešení) a s grafičkou, řádku smluv s distributory. Úhrnem solidní fascikl.
Dokud bylo hezké počasí, objížděl jsem podstatné věci po Kladně na kole. Dopočítal jsem se k 126,7 kilometrům (a to jen od září, kdy jsem si konečně namontoval tachometr). Tour de France to sice není, ale i tak to považuju za solidní číslo, zvlášť když přejet z jednoho konce města na druhý dělá asi čtyři kilometry.

3. distribuce

Jestli z něčeho vážně zešílím, bude to distribuce. A to v ní knížka zatím ani není. Jdete-li s hlavou vztyčenou, pyšní na to, že se dílo vydařilo, za Distributorem, připravte se na studenou sprchu. Když se konečně dopídíte odpovědné osoby, která by snad mohla rozhodnout o tom, zda váš výtvor milostivě přijme, či nikoli, jde o malý zázrak. Na některých místech se mi to ani po dvou měsících nepovedlo. Nemusím snad dodávat, že nechávat "pro šéfa/šéfovou" vizitku a detailní popis knihy, nemá valný smysl. A propos, všechny naivy bych rád upozornil, že běžný knihkupecký rabat se pohybuje kolem 40 % (a na největším českém internetovém obchodu dělá ještě o skoro dvacet procent víc).

4. křest

Křest = další telefonáty, další objíždění, roznášení letáků, vymýšlení projevů... Poté, co jsem utřel pot z čela, že jsem to všechno doma (k pochopitelné radosti rodičů, kterým děkuju za shovívavost a toleranci) složil, představuje křest další cíl, k němuž se člověk musí napřít. Nutno říct, že v tomto případě se motivace hledá docela snadno. Ovšem detailnosti, do níž je vše nutno promýšlet, se blíží snad jen organizace svatby. Momentálně promýšlím, kolik potřebujeme orientačních šipek k cestě do pivovaru. A samozřejmě také to, na kterou mají ukazovat stranu.

5. propagace

Obvolat, obeslat, připravit, načechrat, dát vědět – zajímalo by mě, jaký ohlas v novinářské obci nastane. A nedělám si iluze. (V pondělí bude článek v Kladenském deníku.)

Čili, přátelé. V úterý 6. listopadu v sedm večer se na vás na všechny těším. A všem, na které jsem teď neměl moc času, slibuju, že pak nastane úžasně volný "život po knize". Tedy, dokud se nepustíme do nějaké další.

Žádné komentáře: