Autor

8. října 2013

Co nás spojuje

Občanských aktivit v Kladně přibývá, ale dojem, že ve městě "chcípl pes" se nevytrácí. A nevytratí se do té doby, dokud jednotlivá sdružení či iniciativy nenajdou cestu, jak se vzájemně podporovat a efektivně spolupracovat.

Tento text vychází z mých několikaletých zkušeností s provozem občanských aktivit v Kladně – a z několika nepříliš úspěšných pokusů o vytvoření společné platformy pro lidi, kteří se snaží o něco podobného. Z podstaty věci jde o určitý úhel pohledu, s nímž ne všichni musí souhlasit. Nechť proto slouží jako prubířský kámen a výkop pro následnou diskusi. A doufejme i akci.

Bujnost
Spektrum volnočasových aktivit, které se v Kladně tu úspěšněji, tu méně úspěšně rozvíjí stranou toho, co nabízí a pořádá samo město, není malé. Stejně tak řada užitečných společenských aktivit a projektů, které přispívají k pěstování identity města, běží na dobrovolnické bázi. Za tou plejádou akcí, jež se každý měsíc odehrají, jsou stovky hodin práce řady nadšenců jednajících na vlastní pěst, pod záštitou nějakého vlastního občanského sdružení nebo jako součást neziskových organizací s širším, celostátním záběrem.

Vím, že jakmile první středu v měsíci zazní zkouška sirén, odehraje se v půl sedmé večer vernisáž nové výstavy v Malé galerii České spořitelny, kterou svým neutuchajícím nadšením drží už přes pětatřicet let při životě Jiří Hanke. Pokud bych zatoužil po jazzovém koncertu, zkontroloval bych program kročehlavské kavárny a vinárny Ateliér, nebo e-mail, jestli náhodou Petr Kratochvíl neposílal pozvánku na nějaký koncert Jazz klubu. Chuť zajít do divadla mohu uspokojit díky Divadlu V.A.D., Kladině, Divadélku UZvonu nebo Antitheateru a Šlípu a špínám (byť v obou posledních případech jde spíš o „divadlo“).

Pravidelně očekávám, s jakou novou ztřeštěností přijde Dáša Šubrtová. V březnu eviduji (byť pravidelně v Kladně nezvládám navštívit) Jeden svět. Únorová Klapka je v kontextu „občanských aktivit“ zcela jedinečným fenoménem, stejně jako Kladenské dvorky, na jejichž organizaci se díky iniciativám Spolku Podprůhon čím dál víc podílejí sami občané malebné čtvrti. Cokoli, co se nějak týká architektury a veřejného prostoru, bych hledal u sdružení Klad-on/off. Svoje sdružení má Koněv, Karl Wittgenstein i momentálně ležící, spící časopis Kladno Záporno. Chystá se sdružení pro Kročehlavy. Kdybych chtěl fotograficky pokrýt nějakou událost, zkusím oslovit FOKR. SdruženíZaKladno se chystá pořádat přednášky a jinak pečovat o volnočasové aktivity Kladeňáků. A to jsem ještě nezmínil literární večery, naučné vycházky, Science Café a vydávání knížek, o které se pokoušíme s Petrou Líbovou, podporováni plejádou našich spolupracovníků ve sdružení Halda. Nehledě na spoustu věcí, na které jsem zapomněl, nebo o kterých prostě nevím.

Z toho, jak občanský život v Kladně bují, mám radost. Ale ruku na srdce, na kolika z těch akcích jste kdo kdy byli? A o kolika jste vůbec někdy slyšeli?

Píseček
Občanská aktivita něco stojí. Většinou stojí nějaké peníze, ale především stojí čas. Každý, kdo pořádal nějakou akci nebo pracoval na nějakém projektu, ví, že jistý díl času zabere administrativa, jistý propagace, další koordinace ostatních lidí. Protože aktivních lidí není bezedný rybník, stává se, že jsou zapojeni do více než jednoho sdružení/akce/projektu. A to je také začátek toho, kdy přestanou mít povědomí o práci ostatních. To vede nevyhnutelně k tomu, že si každý hrajeme na svém vlastním písečku, spravujeme svoje projekty, lákáme svoje publika (čímž si někdy trochu nešťastně konkurujeme). Uzavíráme se a pro přemíru práce na „vlastních věcech“ přestáváme mluvit s ostatními.

Pokud máme lépe pochopit důvod tohoto vztahu, je potřeba pojmenovat to, proč vlastně tu spoustu volného času neobětujeme raději koukání na televizi, rodině nebo příjemné hodince v soláriu a věnujeme ji „práci pro ostatní“.

Je tu samozřejmě cíl ušlechtilý. Všichni usilujeme o rozvíjení aktivit, které ve městě chybí. Chceme podporovat jeho identitu, ať už skrze poznání minulosti, nebo akcemi, jako jsou Městské zásahy. Chceme se v Kladně cítit dobře, chceme je kultivovat a rozvíjet, chceme je rozvíjet, chceme, aby nepůsobilo jako místo, kde „chcíp pes“. To je to, co nás skutečně spojuje, jedno jestli se omezujeme na čtvrť Podprůhon, nebo na vydávání literatury. A to je také rovina, na níž je nutné stavět jakoukoli případnou spolupráci. Jsme na jedné lodi a plujeme na stejný ostrov.

Nemáme ale každý stejnou kajutu, vztahy s kapitánem a námořnické schopnosti. Jedním dechem je totiž nutné doplnit sobecký rozměr věci. Angažujeme se totiž také proto, že nás to baví. Je to náš způsob realizace. Naše projekty jsou opečovávané děti (a někteří jim možná věnují více času než dětem skutečným). Sami pak máme pocit, že právě ty naše aktivity jsou ty nejlepší, nejpotřebnější a zaslouží si největší obdiv a podporu. Ti, kteří usilují vlastně o totéž, najednou nejsou našimi přirozenými partnery, ale konkurenty – v soutěži o granty, příznivce i prestiž. Bez potlačení vlastního ega se ovšem náš ostrov na horizontu bude čím dál víc vzdalovat. Nemyslím tím ani zdaleka, že bychom si navzájem záviděli a házeli si klacky pod nohy (i když i to se stává) – jde o přirozený důsledek toho, že se soustředíme na své a o ostatní se nestaráme.

Archa
Pro svoje projekty a záměry děláme to nejlepší. Nabíráme zkušenosti, nacházíme nové příležitosti. Ale jen málokdy se o ně dělíme. Přicházíme tak o spoustu nápadů, idejí, dalších zprostředkovaných zkušeností. Přicházíme o možnost spolupracovat, vytvářet společné projekty, sdílet své kontakty do médií, na další šikovné lidi, na potenciální příznivce. Přicházíme o možnost sdílet stejnou účetní a srazit administrativní náklady. A co je asi nejpodstatnější: přicházíme o možnost soustředěným tlakem nutit město ke změně jeho dosud nevyzpytatelného a mnohdy nedůstojného jednání s představiteli občanské společnosti.

Čím dál častěji kolem sebe vidím zárodky projektů, které si o nějakou formu spolupráce říkají. Spolek Podprůhon sbírá nahrávky pamětníků, jejichž knižní publikaci by mohl doplnit filmový dokument (chybí kameraman, střihač). Spolek Podprůhon a Klad-on/off uvažují o nějaké formě městského zásahu (myšlenka městských zásahů je vůbec plodná a „multizájmová“). Kladenské pohádky, které – aspoň doufáme – letos vydáme, by mohly být předlohou pro divadelní zpracování. A tak dále.

Ale nejde jen o přímou spolupráci na konkrétních věcech. Mnohem podstatnější a důležitější je nepřímá podpora, jisté myšlenkové povědomí o sdíleném cíli. Schopnost propojit sítě svých příznivců v jeden celek, v němž se mohou objevovat nová – a možná překvapivá – spojení.

To, co kladenským občanským iniciativám dlouhodobě chybí, je společný prostor. Společný prostor komunikační a nakonec i společný prostor fyzický. Ano, Kladnu chybí skutečně multifunkční komunitní klub, který by mohl jeden večer hostit neopunkové bulharské zpěvačky, druhý večer ožít jazzem, ve středu přilákat zájemce o archeologii na Science Café, ve čtvrtek odpremiérovat novou hru divadla V.A.D. a o dopoledních sloužit jako kroužek pro tvůrčí matky s dětmi; nehledě na to, že by v něm každý měsíc mohla být nějaká nová výstava. Bylo by jistě skvělé takové zařízení mít, to je ale třeba podnět do budoucnosti. To, co by podle mě mělo předcházet, je utvoření prostoru komunikačního.

Staré nápady, nové podmínky?
Někdy se stává, že doba ještě neuzrála na realizaci některých nápadů. Vlastně ani ten na společnou „občanskou komunikativní platformu“ v Kladně není nový. Dokonce jsme měli nápad, že by se mohla jmenovat Kladně v Kladně. Určitým krokem, jak vylepšit vzájemnou propagaci občanských aktivit, bylo i zřízení „společného“ Google kalendáře, jenže i to trochu vyznělo do ztracena.

Poučen tím, jak vypadají komunitní média v jiných zemích – a jak se konec konců díky iniciativám jako I love Ústí rodí i u nás, se pokusím se aspoň v bodech nastínit své představy toho, co by do budoucna mělo vzniknout, tj. komunitního webu, jenž by zastřešil aktivity všech kladenských jedinců, sdružení či iniciativ, které se na něm chtějí podílet. Zde jsou ve velmi hrubých obrysech základní principy jeho fungování:
  • účast je dobrovolná
  • zástupce každého sdružení má přístup do redakčního systému a může přidávat informace o aktivitách jeho sdružení, plakáty, pozvánky (na stejném principu funguje i správa společné facebookové stránky)
  • na webu je sdílený kalendář s přehledem, co se kdy kde děje
  • web je placen z webové reklamy
  • web má svou „žurnalističtější“ část, kde je možné psát při dodržení základního kodexu o tom, co se v Kladně děje, přinášet reportáže, rozhovory, komentáře, komunální satiru apod. (aspoň symbolicky honorováno); tato sekce přitom vyžaduje editora, jemuž za jeho práci náleží finanční odměna
  • ke značce webu je přidružen také newsletter rozesílaný Kladeňákům ve 14denním intervalu (po dohodě by mohl postupně nahradit smršť newsletterů od jednotlivých sdružení); sestavovatel newsletteru je honorován
  • médium nenese jméno žádného existujícího spolku, sdružení, iniciativy, působí jako kolektivní platforma

Realizace tohoto neskromného plánu vyžaduje nadšení a nasazení desítek lidí, nikoli jednotlivce. Vyžaduje do jisté míry potlačení sama sebe. A vyžaduje odvahu občanské společnosti chovat se jako politický aktér, ať je náplň činnosti konkrétní iniciativy jakákoli. Každá veřejná iniciativa totiž je politikem, nejpozději v okamžiku žádosti o dotace. Jako představitelé nejrůznějších iniciativ bychom měli vystupovat předně jako aktivní občané, a teprve pak jako pořadatelé Science Café nebo divadelní režiséři. Možnost změnit Kladno souvisí s naší schopností opustit své škatulky, naslouchat si, domlouvat se, radit si, podporovat se, hledat společně finance společných projektů a společně kritizovat kroky města, pokud si to zaslouží.

Založení komunitního média může být prvním krokem. Pokud máte pocit, že doba k němu uzrála, neváhejte komentovat tento příspěvek. Tato snaha může vypadat dost naivně, protože mnozí budou mít pocit, že předešlé řádky už někdy četli, nebo že o podobných věcech už diskutovali. Možná jste skeptičtí. Vzpomeňte ale na slova Samuela Becketta: "Ever tried. Ever failed. No matter. Try again. Fall again. Fall better."

Berte tento text jako pokus, jako možný začátek nějaké spolupráce. Pokud vás oslovuje, pošlete mi prosím e-mailem váš kontakt. Jsem přesvědčen, že v první půli listopadu je možné uspořádat prostřednictvím Doodlu nějakou schůzku, na kterou bych cca 21. října rozeslal pozvánku.

Zároveň prosím sdílejte tento text s kýmkoli, koho by mohl zajímat.


2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Díky Romane za tento text, který ale ve mně vyvolává další navazující myšlenky.
Teda je to zbytečně dlpoustu času, ale víc času by zabralo to zhustit.

Spolupráce je určitě žádoucí, ale asi by bylo ještě třeba trochu přesněji si spolupráci vyjasnit. Každá dobrovolnická (nezisková) aktivita je jedinečná a nemyslím, že by se všechny chtěly schovat pod nějakým jedním více méně "bezejmenným" křídlem.
Já se přiznám, že raději dostanu jedno pozvání od Kráti na jazz a další od Dáši na výtvarno a další od Hankeho na vernisáž... pro příklad, a myslím, že nejde o něčí ego. V rozsáhlých kalendářích akcí se prostě ztrácím...

Sdílet stejnou účetní firmu mi přijde už jako opravdová utopie.

S čím naopak velmi souhlasím, je další trochu utopie - a to je společný prostor fyzický - multifunkční prostor, klub, který by okamžitě znamenal i bezprostřednější nezbytnou spolupráci.

Mediální prostor to podle mne nezachrání, ale toto může být jen můj názor.

Tak takhle ode mne,
19.11. s Dášou přijdeme, ale možná trochu se zpožděním.

Zuzana Vlčková

Milan Hamerský řekl(a)...

Znovu jsem si přečetl text a je optimálně hutný a přesný. Obtížná je cesta převést nápad v život. Zkusme to!
Milan Hamerský, Lepší Kladno
http://lepsikladno.webnode.cz/