Autor

7. listopadu 2013

Svodidlo pro Mirka a kladenští páni

O charakteru politické reprezentace leccos svědčí to, jak se umí vypořádat s kritikou svých kroků. Tím spíš, když forma kritiky není primitivním nadáváním, ale nápaditým happeningem.

Jeden takový připravili lidé ze Spolku Podprůhon, kteří si dlouhodobě stěžují na arogantní přístup města během celkové rekonstrukce jejich čtvrti. Vrcholem pro ně bylo zjištění, že stavební práce probíhají podle projektu, jenž nezohledňuje jejich připomínky a počítá například s tím, že řada silnic v historické čtvrti bude osazena dálničními svodidly. A tak se rozhodli jedno takové svodidlo nabarvit narůžovo, pomalovat kytičkami a odnést na magistrát zástupci primátora Miroslavu Bernáškovi, který je prý za posvěcení svodidel zodpovědný.

Reakce představitelů města na tohle vtipné pošťouchnutí odhalila nejen to, že nejsou schopni otevřeně čelit kritice a poradit si s nadsázkou. V argumentaci primátora Dana Jiránka se navíc objevilo několik podprahových sdělení, která by neměla zapadnout.


foto Michaela Horáková

Svodidlem sem, svodidlem tam
Nad projektem rekonstrukce Podprůhonu strávili místní (= Spolek Podprůhon, nikoli podivné (Vzdoro)sdružení občanů a přátel Podprůhonu, které fakticky zastupuje partikulární zájmy svých třech zakladatelů a smyslem jehož činnosti je v zásadě jen házet Spolku Podprůhon klacky pod nohy) hodiny práce jeho připomínkováním. Na základě toho nechalo město zpracovat novou statickou studii a zaplatilo změnu projektu, do které se dostaly alternativní úpravy koruny opěrných zdí – myšleno varianta bez dálničních svodidel.

Jenže rok od zahájení prací se najednou zjistilo, že stavba probíhá podle původní, nepřipomínkované verze... Čili spousta betonu, necitlivé úpravy – a svodidla.

Potud fakta. Ať už tím, kdo o svodidlech rozhodl, byl skutečně Miroslav Bernášek a šlo o záměr, nebo se stala úřednická chyba, je ve výsledku jedno. Jak naznačil primátor Jiránek, jestliže je schválená dotace na projekt se svodidly, postaví se svodidla a zkolaudují se svodidla. A čtvrť, kterou se město jednou za rok prsí jako úžasně malebnou, bude zřejmě nadobro pošramocená. (Ano, domlouvat změny v projektech čerpajících evropské dotace není snadné, ale není pravda, jak primátor tvrdí, že by to nešlo. Jen je to spousta práce.) 


foto: Michaela Horáková

Jen růžová to může být...
Jako výraz "vděku" za tento stav vznikla akce Svodidlo pro Mirka, která vyústila ve středu 6. 11. malým happeningem. Asi šest desítek lidí odneslo růžové, květinami pomalované svodidlo před magistrát, Boris Jedlicka zahrál na trumpetu, zazvonilo se klíči. A protože Miroslav Bernášek, pro nějž bylo svodidlo určené, byl nemocen, vyjednávalo se o jeho zanechání na podatelně.

Místo náměstka přišel situaci obhlédnout sám primátor Dan Jiránek (ODS) a radní Vojtěch Volf (ČSSD), který se ovšem držel spíše stranou. Teprve v přítomnosti primátora celá akce nabrala absurdní rozměry. Předně obyvatelům Podprůhonu potvrdil, že jsou-li svodidla v projektu, nic už se nezmění, ale mohou si je třeba, v duchu celé akce, vesele pomalovat. A následně vystoupil proti nápadu nechat svodidlo na podatelně, protože "přeci pak chudinky holky nebudou tahat to svodidlo někde po chodbách". Míra nepochopení (neodhadnutí) situace a neschopnosti na ni adekvátně reagovat byla v tomto případě zarážející. Tváří v tvář vtipu vypadal primátor jako z reality vytržený pomatenec, který odříkává prázdné fráze ze zákoníku práce.

Podstatnější ovšem bylo to, co se Podprůhonští od nejvyššího představitele města dozvěděli vzápětí. Zaprvé: to, že město něco opravuje, si samo o sobě zaslouží pochvalu, nikoli kritiku a připomínky, že by se mohlo postupovat jinak. Na jednoho obyvatele Podprůhonu prý jde teď násobně víc peněz než na jednoho Švermováka nebo Kročehlaváka, a tak by vlastně všichni měli být vděční. Nehledě na to, že rekonstrukci sami chtěli.

Suverénnost, s jakou podobná demagogická tvrzení Jiránek pronášel, byla až zarážející. Předně to, že město nechalo Podprůhon zchátrat až do současného stavu, je vina města, najmě města už za Jiránkova vedení (o rekonstrukci se hlasitě mluvilo od roku 2005). A pak, rekonstrukce Švermova vyžadovala také vysoké náklady, tak to prostě je, že někdy se víc peněz investuje do jedné čtvrti a jindy do druhé. Není také důvod být za něco městu vděčný, když jsou jeho představitelé (v lepším případě) hluší k výtkám a připomínkám, nebo (v případě horším) se škodolibým úsměvem na tváři prosazují svou vůli bez ohledu na veřejnost.

Druhé slovní ekvilibrium kladenského primátora bylo ještě absurdnější. Pokud se někde stala chyba, rozhodně to není chyba magistrátu, protože vše se odehrálo podle zákonných předpisů. Jinými slovy, jde o chybu občana, který si vše dost nehlídá, nečte pravidelně úřední desku – a tím pádem nestíhá reagovat, když reagovat může (pokud vám nějaké jednání připadne důležité, vezměte si dovolenou).

Netuším, zda lidé ze Spolku Podprůhon zmeškali nějaké jednání, či nikoli, ale sám o sobě, byť možná podle zákona, je tenhle přístup zvrácený a v celé nahotě ukazuje na nevůli města o čemkoli diskutovat. V dnešní době přeci není nic snazšího než zvednout telefon a informovat, že se něco děje. Nejde tu o zákon, ale o, řekněme, velkorysost. Jak vidno, té se ze strany současného magistrátu dočkat nelze. Zároveň se pak ovšem představitelé města nemohou divit, že se jim před magistrátem sejde šedesát lidí, kteří otevřeně (a dodejme, že velmi slušně) vyjadřují svůj negativní postoj k jejich jednání. A že se od nich, na oplátku, žádné výrazné velkorysosti nedočkají. (Nebo si snad primátor myslel, že lidi pokývou hlavami a odnesou svodidlo zase zpátky do Podprůhonu?)


foto: Michaela Horáková

Šípková Růženka
Jakkoli je obdivuhodné, že se primátor odhodlal k přímé konfrontaci s účastníky středečního happeningu, situaci ani v nejmenším nezvládl. Nastavení okolností mu ostatně umožňovalo v zásadě jen dva typy reakce. Přijmout celý vtip, zasmát se a pomoci přestěhovat svodidlo do podatelny, nebo začít diskutovat a hledat nějaké řešení. Obhajoba podivného postupu magistrátu zabrat ani v nejlepším nemohla. Škoda, že naši političtí reprezentanti mají tak malý smysl pro humor...

A je tu, myslím, ještě druhý rozměr. Až dosud se komunální prostředí zdálo být vcelku bezpečným přístavem bez hrozby nějakého vlnobití. Jenže opakovaná selhání městské reprezentace v jednání se zástupci veřejnosti (připomeňme kauzy typu územní plán, náměstí Sítná a další) ukazují, že vody se mohou poměrně rychle rozbouřit. A pokud mají současní představitelé města v plánu nadále jednat "přes úřední desku", měli by si možná zopakovat úvodní lekce plavání. Komunální volby jsou totiž už za rok.

Žádné komentáře: